10. Výročí ČAA

Česká asociace aikidó / Aikikai of the Czech Republic

Prehistorie

Pokusy o zařazení prvků aikidó do výuky sebeobrany, džúdó nebo dalších úpolových disciplín lze datovat již do druhé poloviny minulého století, například v rámci výuky na Fakultě tělesné výchovy UK v Praze díky PhDr. Ivanu Fojtíkovi. S koncem 70. let začala cvičit „skutečné“ aikidó skupinka nadšenců v džúdistickém oddílu TJ Spoje pod vedením legendárního propagátora bojových umění pana Vladimíra „Kazika“ Lorenze, dnes držitele 7. danu džúdó a dodnes aktivního skoro osmdesátníka. Skupinu stále praktikujících aikidistů z oné pionýrské doby lze spočítat na prstech jedné ruky.

Zásadní význam pro další rozvoj aikidó u nás měla první veřejná ukázka (Tyršův dům, duben 1986) v provedení pana Giorgio Veneriho z Itálie, tehdy nositele 5. danu Aikikai a předsedy mezinárodní organizace Aikikai (International Aikido Federation). Aikidó se pak po několik dalších let, prakticky až do Sametové revoluce, rozvíjelo především pod jeho vlivem během víkendových stáží pořádaných dvakrát do roka oddílem TJ Spoje, Na Balkáně v Praze 3. Na tyto stáže se sjížděli zájemci z celého Československa a koncem 80. let byly skládány i první zkoušky na technické stupně v aikidó (4.–6. kjú). Skupina dodnes praktikujících aikidistů z tohoto období již čítá prsty několika rukou.

První organizace aikidó v Československu byla založena 7. ledna 1990 pod názvem Československá Aikikai. V souvislosti s celospolečenským uvolněním a novými možnostmi otevírajícími se pro rozvoj dalších bojových umění (oficiálně „posvěcené“ bylo dosud jen džúdó a karate) se ČSA snažila především organizačně podchytit zvýšený zájem o aikidó.

V lednu 1991 byla založena Československá federace aikidó (ČSFAI), po rozpadu státu pak přejmenovaná na Českou federaci aikidó (ČFAI). Vedoucí roli ve federaci měl francouzský učitel pan Daniel Vaillant, tehdy 3. dan Aikikai (byť se prezentoval jako 5. dan a dnes...?). Jeho mezinárodní pozice i vnitřní politika vedení v tomto období vedla k izolaci českého aikidó ve vztahu k okolním zemím, ale především k Japonsku, a nastartovala tak proces rozpadu jedné celostátní organizace.

Začátkem 90. let byly organizovány stáže dalších zahraničních učitelů zejména v „zakladatelském“ dódžó Aikido Kenkyukai Praha (AKP) na TJ Spoje a mnozí čeští aikidisté si rozšiřovali obzor na stážích v zahraničí. K rozpadu jedné celostátní organizace a opuštění možností i myšlenek na sjednocení aikidó tak vedly zpočátku především snahy o udržení mezinárodních kontaktů a o napojení na mezinárodní organizace aikidó v linii Aikikai, později i další rozdílné přístupy k aikidó a struktuře jeho organizace, výuky, technik, „stylu“ či zkoušek (dnes např. Bohemia Aikikai a další organizace více či méně „aikidistické“).

Česká asociace aikidó – ustanovení

Byla založena v prosinci roku 1993 v důsledku aktivit několika českých oddílů, vedených převážně pamětníky pana Veneriho. Staronová organizace Aikikai zvolila „tradiční“ cestu, usilovala o mezinárodní spolupráci a jednala o přidělení japonského učitele (šihana) se zastřešující organizací Aikikai (Aikikai Foundation – Aikido World Headquarters – Hombu Dojo, Tokyo). Touto organizací pak byla ČAA 8. dubna 1994 uznána podle v té době platných mezinárodních pravidel jako jediná organizace reprezentující Českou republiku. Ještě v roce 1994 byla ČAA přijata do Evropské (EAF) a v roce 1996 pak do Mezinárodní federace aikidó (IAF).

Sensei Masatomi Ikeda

Technickým ředitelem ČAA byl od roku 1994 ustanoven pan Masatomi Ikeda,japonský šihan trvale žijící v Evropě. Sensei Ikeda se narodil v roce 1940 v Tokiu. Vystudoval sportovní universitu (Physical Education, Nihon Taiku University, Tokyo), aikidó cvičil od roku 1958 pod vedením přímého žáka ósenseie Moriheie Uešiby šihana Hiroši Tady (9. dan Aikikai) a byl v této disciplíně od roku 1989 nositelem stupně 7. dan Aikikai (ale také 5. dan sumó, 4. dan džúdó). Aikidó vyučoval postupně v Itálii (1965–1970), v Japonsku (1970–1977) a ve Švýcarsku, kde od roku 1977 vedl z pověření Honbu dódžó švýcarskou organizaci Aikikai (ACSA) a své dódžó Aikido Ikeda Dojo v Curychu. Kromě toho vyučoval hodžo, unikátní a mimo Japonsko málo známou tradiční disciplínu pocházející ze šermířské školy Kashima Shinden Jiki Shinkage Ryu ze 14. století, a pořádal stáže genkikai zaměřené na zdravotní systém vycházející z aikidó a západních i východních zdravotních systémů. K vedení seminářů aikidó a prezentaci svého výukového systému byl zván po celé Evropě (mj. Španělsko, Švédsko, Finsko, Francie, Rakousko, Itálie, Německo, Švýcarsko, Čechy, Slovensko, Maďarsko, Jugoslávie, Rusko) a při pravidelných návštěvách vyučoval i v Japonsku. Byl respektován jako výjimečná osobnost mezi šihany působícími v Evropě a přes své mládí byl společně s H. Isojamou (9. dan Aikikai) jedním ze dvou technických poradců IAF.

První desetiletí organizace ČAA, ale i její další vývoj, směřování a práci si nelze představit bez výuky, vlivu a odkazu osobnosti šihana Masatomi Ikedy. V Praze vedl sensei Ikeda dva semináře (1992, 1993) ještě před vznikem ČAA, jako Technický ředitel ČAA pak až do roku 2000 přijížděl do Čech pravidelně dvakrát ročně. V Praze koncem roku vedl víkendovou Zimní školu ČAA a v Českých Budějovicích v červenci týdenní Letní školu ČAA, poslední takovou v roce 2001. Obou těchto výjimečných akcí se obvykle zúčastňovalo téměř 300 aikidistů a výhradně při nich probíhaly pro členy ČAA zkoušky na stupně dan Aikikai.

Na vrcholu svých fyzických i psychických sil v průběhu roku 2002, v době, kdy všechny pravidelně překvapoval neustálým rozvojem způsobů své výuky, svých technik i zkušebních metod, stále hlubším ponorem k základům a principům aikidó, sensei Ikeda zcela nečekaně a vážně onemocněl a začátkem roku 2003 byl nucen odstoupit ze všech svých funkcí i aktivit, které vykonával pro ČAA i pro další evropské a světové organizace Aikikai. Jeho funkce Technického ředitele byla v rámci ČAA od této doby ustanovena jako čestná a doživotní.

Česká asociace aikidó – první desetiletí

V rámci organizace působí od roku 1994 postupně a pravidelně okolo 30 klubů s členskou základnou okolo 700 členů ČAA. Čechy byly první zemí, kde se sensei Ikeda mimo Švýcarsko systematicky věnoval rozvoji aikidó i jeho místní organizace, a jakýmsi prubířským kamenem jeho budoucí spolupráce s dalšími „východo­evropskými“ zeměmi (např. Slovenská asociace aikidó). Jeho zkušenosti a struktura švýcarské organizace ACSA, kterou po dvacet let vedl, byly vzorem i pro strukturování ČAA. Základní organizační dokumenty ČAA byly vytvářeny v rámci organizace úsilím a přičiněním českých odpovědných činovníků, ale bez mravenčí práce i pochopení pro místní specifika ze strany senseie Ikedy a jeho asistenta, by mnohdy ČAA tápala. Stanovy, Prováděcí, Technický a Zkušební předpis ČAA se staly vzorem dalším organizacím, kde sensei Ikeda nebo jeho asistenti postupně působili a působí, v té či oné podobě je další organizace převzaly a přizpů­sobily svým místním podmínkám.

Hlavní úkol organizace aikidó – šíření a rozvoj výuky, technik a zkušebních pravidel – probíhá v rámci ČAA, samozřejmě mimo cvičení a výuku ve vlastních klubech, během Národních a Regionálních stáží. Jako asistent senseie Ikedy, s pověřením rozvíjet jeho didaktický a zkouškový systém, působí od počátku jeho dlouholetý a výhradní žák pan Daniel Vetter (dnes 5. dan Aikikai), který až pětkrát do roka jezdí na víkendové semináře pořádané jako Národní stáže ČAA v různých českých městech, kde působí větší kluby ČAA, tj. dodnes se takových stáží uskutečnilo k padesátce. Při Národních stážích probíhají zkoušky na stupně kjú, zpočátku výhradně pod vedením asistenta senseie Ikedy, než se ustanovila tříčlenná Zkušební komise ČAA a rozvinula technická úroveň českých učitelů s jejich zkušebními pravomocemi ve vlastních klubech nebo při Regionálních stážích.

Národní organizace od počátku neomezila svůj systém stáží zahraničních učitelů pouze na senseie z okruhu „švýcarského“ šihana Ikedy. Ústřední klub organizace – Aikido Kenkyukai Praha (Miroslav Kodym) zve po celé desetiletí na stáže, nejprve soukromé a později pod hlavičkou ČAA, celou řadu učitelů. V letech 1992–98 to byli i učitelé tzv. „fran­couzského“ stylu Bruno Mathis a Phillipe Gouttard (dnes 5. dan Aikikai) praktikující v systému šihana Christiana Tissiera, ovlivněném především dnes již zemřelými šihanem Seigo Jamagučim a dóšuem Kiššómaru Uešibou. Od roku 1992 dojíždějí švýcarští učitelé Bernard Caloz a Gildo Mezzo (dnes oba 6. dan Aikikai), od roku 1993 dále Roger Schmocker (dnes 5. dan Aikikai). Od založení ČAA tak tito učitelé vyučují pravidelně (s výjimkami) na jedné Národní stáži ČAA ročně. Od roku 1996 opět každoročně vyučuje na Národních stážích ČAA šihan Giorgio Veneri (dnes 6. dan Aikikai), představitel „italského“ stylu, který je ovlivněn přede­vším šihanem Hiroši Tadou. V roce 1998 zorganizovala ČAA v Praze Na Balkáně dvě mezinárodní stáže, spojené s Kongresem EAF, pod vedením třech japonských šihanů působících v Evropě. Mimo senseie Ikedy tak Prahu navštívil sensei Minoru Kanecuka (7. dan, odpovědný za anglickou Aikikai) a sensei Jasunari Kitaura (7. dan, odpovědný za španělskou Aikikai). K desátému výročí uspořádala ČAA podobnou akci, při které jednotlivé lekce vedl sensei Katsuaki Asai (8. dan, odpovědný za německou Aikikai) a sensei Hideki Hosokawa (7. dan, odpovědný za část italské Aikikai).

Již během druhého roku od založení rozvinula ČAA zkouškový systém a systém Regionálních stáží českých učitelů, pověřených tímto úkolem Technickým ředitelem ČAA (dnes Technickou komisi ČAA). V různých městech a klubech ČAA po celých Čechách tak v průběhu prvního desetiletí proběhlo přes 100 takových stáží, obvykle spojených se zkouškami na stupně kjú. Mnozí členové skupiny českých učitelů (šidóšakai ČAA) jsou dnes držitelé titulu fukušidóin (2. a 3. dan Aikikai) s příslušnými pravomocemi ke zkouškám ve vlastních klubech.

Česká asociace aikidó – 2003

S koncem roku 2003 organizace ČAA rozvíjela a šířila aikidó v 37 oddílech po celé České republice a nově spolupracovala i s polskými kluby ČAA z Gdaňska, počet členů organizace v tomto roce přesáhl 800. Technická úroveň členů ČAA je podchycena mezinárodně uznávaným systémem zkoušek platným v systému Aikikai – Hombu Dojo. Skupina nositelů stupňů dan Aikikai (júdanša) dosáhla téměř 100 členů, skupina nositelů vyšších stupňů než 1. dan Aikikai (šidóšakai) dosáhla 25 členů (z toho 5x 3. dan a 1x. 4.dan).

Po odstoupení Technického ředitele ČAA pana Masatomi Ikedy převzala veškeré pravomoci i kompetence vyplývající z jeho funkce Technická komise ČAA, momentálně tříčlenná. Její řízení a vedení Letních a Zimních škol převzal pan Daniel Vetter. Zatím poslední takovou školu v listopadu 2003 vedl ve spolupráci s dalším asistentem senseie Ikedy panem Michelem Quarantou (5. dan Aikikai), který v podobné funkci a také již celé desetiletí pracuje pro stejně strukturovanou a s ČAA úzce spolupracující slovenskou národní organizaci SAA.

Se souhlasem a podle pravidel Aikikai Foundation a International Aikido Federation dvakrát ročně při ZŠ a LŠ na stupně 1.–3. dan Aikikai zkouší Zkušební komise ČAA, která pracuje ve složení Daniel Vetter (5. dan Aikikai, vedoucí komise) a Miroslav Kodym (4. dan Aikikai, pro Hombu Dojo „person in charge“ ).


Napsal Miroslav Kodym