Česká asociace aikidó (I.)

Historický exkurs

Prehistorie aikida v Československu (70.-80. léta)

První doteky zájemců o aikidó s touto disciplínou v Československu lze zaznamenat až v 70. letech. S technikami a principy vycházejícími z aikida, avšak jednotlivě uplatňovanými v různých formách úpolových sportů a sebeobrany, se zřejmě bylo možné setkat i dříve. Jako aikidó však často nebyly chápány a prezentovány.

V zárodečné formě, zprostředkované převážně literaturou, se prvky aikida výběrově objevovaly ve výuce úpolů na FTVS UK od r. 1978 díky PhDr. Ivanu Fojtíkovi. Od r. 1980 byly oficiálně zařazeny do vysokoškolské výuky FTVS.

Koncem 70. let vznikl zárodek oddílu aikidó v TJ Spoje Praha, kde v rámci výuky džúda již několik let uplatňoval svou osobní zkušenost ze setkání s aikidem v Japonsku pan Vladimír „Kazik" Lorenz (dnes 71 let, 7. dan džúdó). Ze začátku 80. let pokračují někteří jedinci na cestě aikidó dodnes (M. Kodym, A. Juštík, P. Krumphanzl).

Obr. Pozvánka na stáž G.Veneriho v Čechách konanou 1.-2.11.1986 na TJ Spoje Na Balkáně.

První veřejná ukázka a trénink aikida proběhly v Praze na FTVS UK 28. března 1986 pod vedením pana Giorgio Veneriho z Itálie, v té době 5. danu Aikikai, předsedy Mezinárodní federace aikidó (IAF) a předsedy rozvojové komise Evropské federace aikidó (EAF). Tato ukázka přinesla zásadní změnu v chápání disciplíny a odstartovala další rozvoj aikida v Československu. Pan Veneri, pověřený mezinárodními organizacemi misí aikidó do zemí východního bloku, v následujících letech společně s dalšími učiteli italské Aikikai (M. Traina, F. Verona) šířil aikidó a didaktický systém Aikikai na víkendových stážích pořádaných dvakrát ročně (Praha, Brno). Vznikaly první oddíly, kde se většinou v rámci oddílů džúda začalo vyučovat i aikidó, některé z nich se pak věnovaly čistě aikidu, jako např. K. Slapnička - Kralupy, V. Ilgner - Přerov, V. Kubát - Praha. V centru organizace stáží a dalšího vývoje aikida byl oddíl TJ Spoje Praha, časem pojmenovaný Aikido Kenkyukai Praha (s další generací aikidistů: D. Karásek, D. Kubánek, O. Malina, J. Materna, K. Pátek, M. Švadlenka, J. Toman aj.).

Normalizační doba a její společenské klima však nepřály iniciativám jdoucím mimo zájem a chápání státem kontrolovaného jednotného tělovýchovného a sportovního systému, který akceptoval víceméně pouze sportovní cestu džúda a karate. Aikidó či zárodky dalších orientálních disciplín (kendó, iaidó, taiči atp.) byly na okraji zájmu, jejich rozvoj a strukturování organizací bylo limitováno stejně jako možnost cestování a navazování nezbytných zahraničních kontaktů.

První organizace aikidó v Československu (r. 1990)

Pokus založit první celostátní organizaci byl tedy učiněn až po změně společenského klimatu 7. ledna 1990 na TJ Spoje Praha. Byl navržen statut organizace, avšak bez pevné struktury, s názvem Československá Aikikai. Předsedou byl zvolen pan V. Lorenz a místopředsedou pan PhDr. I. Fojtík. Organizace registrovala 9 oddílů, spíše neformální sdružení se během roku rozrostlo o dalších 7 oddílů, a dala si za cíl rozvíjet a organizovat aikidó na území Československa na základě mezinárodních norem (Aikikai, IAF, EAF) a začlenit se do těchto nadnárodních struktur. Didaktický a zkouškový systém měl následovat učitele italské Aikikai.

Do Československa začali přijíždět i další učitelé (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Švédsko …). Čeští aikidisté vyjeli na první stáže do zahraničí a začali navazovat nové kontakty. Na delší dobu vycestovali: M. Kodym (Evropa, zejména Švýcarsko), K. Pátek (Francie), později P. Krumphanzl (Japonsko).

S otvíráním obzoru a možností však přišly i první konfuze a štěpení zájmů. Již koncem r. 1990 se vydala na vlastní cestu skupina aikidistů z Brna (K. Hudec, R. Krejčí), která navázala kontakty s učiteli z okolí šihana Tamury (Rakousko, Německo, Francie). Iniciativy Aikikai Brno však zůstaly dodnes místní a omezené na několik spolupracujících oddílů.

Podrobnější informace z této doby lze získat od zmíněných pamětníků a zvláště z časopisu Aikidó, který v r. 1990 začal vydávat oddíl Aikido Kenkyukai Praha pro vlastní potřebu (3 čísla v r. 1990, 1 číslo v r. 1991 již pod hlavičkou Československé federace aikidó). Publikační činnost byla obnovena až vznikem našeho časopisu stejného jména, který vychází od r. 1995 a opět pod hlavičkou AKP (7 čísel v r. 1995, 6 čísel v r. 1996).

Československá federace aikidó - ČSFAI (r. 1991-2)

Organizace ČSFAI vznikla jako přirozený důsledek dalšího vývoje a výsledek snahy lépe strukturovat stávající Československou Aikikai. Jako první celostátní organizace bylo společenské sdružení občanů se statutem registrováno Ministerstvem vnitra 25. července 1991. Ve svých začátcích organizace registrovala 9 oddílů z Čech a 2 oddíly ze Slovenska (F. Čuperka).

V létě 1991 se v Praze na pozvání K. Pátka objevil a usídlil pan Daniel Vaillant z Francie (3. Dan Aikikai). Technickou úrovní, prezentovanými zkušenostmi z pobytu v jiných zemích, entuziasmem v době společensky příhodné, hledající pravidla a možnosti, ovlivnil další vývoj aikida a organizací v Československu.

Od září 1991 je z neznalosti ČSFAI prezentován jako držitel 5. danu Aikikai s vazbou na Honbu dódžó (dóšúa Kišomaru Uešibu). Uděluje první stupně dan v Československu jako Národní technický komisař (NTK), později se ukazuje jejich mezinárodní neplatnost. Z pozice NTK ovlivňuje další vývoj organizace, dochází ke změně statutu registrované 21. ledna 1992. V sedmičlenné Radě ČSFAI pracují mimo jiné P. Krumphanzl, M. Kodym, A. Juštík, V. Kubát a O. Malina (prezident technické komise navržené D. Vaillantem).

Kontroverznost osoby pana Vaillanta, jeho mezinárodní pozice a vystupování v Čechách, vede postupně k izolaci organizace ČSFAI ve společenství Aikikai a k ukončení spolupráce s italskými učiteli. Z prosince 1991 se datuje první stáž pana Stefana Stenudda v Čechách (Švédsko, 3. dan Aikikai, později 5. dan ČFAI udělený NTK a 4. dan od senseie Nišia), v průběhu dalších let dlouho jediného zahraničního učitele spolupracujícího s panem Vaillantem. Na základě v Evropě ojedinělého systému udělování státních diplomů a stupňů dan, jaký je zaveden ve Francii, prosazuje pan Vaillant stejný systém jako NTK ČSFAI u nás. Systém však nenachází v Československu právní opodstatnění a je kritizován i některými českými aikidisty. Dochází tak k dalšímu názorovému rozchodu a zárodku štěpení organizace. Pan Vaillant zakládá Vaillant Aikido School, jež dále určuje politiku ČSFAI.

Bez většího povšimnutí probíhá v Praze v létě r. 1991 návštěva pana Daniela Vettera (3. dan Aikikai). Asistent šihana Massatomi Ikedy, z jeho pověření a s podporou pana Veneriho v linii mezinárodních organizací Aikikai, přijíždí připravit podmínky pro stáž a možnost působení japonského šihana v Čechách.

Prezident ČSFAI pan Krumphanzl odjíždí začátkem roku 1992 na dlouhodobý pobyt do Japonska, sekretář ČSFAI M. Kodym odjíždí jako oficiální delegát ČSFAI na Mezinárodní Kongres EAF do Bruselu v dubnu 1992. Valné shromáždění ČSFAI 23. května 1992 volí novou Radu ČSFAI s presidentem K. Pátkem. Informace z mezinárodního kongresu v Bruselu nemohou být plénu VS prezentovány, M. Kodym se vzdává funkce sekretáře i členství v technické komisi ČSFAI.

První stáž šihana Ikedy, mapující situaci, proběhne v Praze 15.-16. února 1992.

V ČSFAI vznikají další nová dódžó jako např. Chomutov (Z. Váňa), Třebíč (R. Krůl, M. Liščák), Plzeň (J. Marek), Ostrava (K. Kozák), České Budějovice (L. Michalov, V. Kukačka).

Obr.: První stáž organizovaná M.Kodymem na AKP 21.-23.2.1992. Bruno Mathis (tehdy 3.dan Aikikai) v centru hakam. Najděte si další: F.Čuperku, V.Kubáta, O.Malinu, K.Slapničku... Hádanka: Kdo je "pralesní" muž?

Nový vedoucí Aikido Kenkyukai Praha (M. Kodym) organizuje v rámci ČSFAI v průběhu r. 1992 stáže zahraničních učitelů k nevoli pana Vaillanta: Bruno Mathis (Francie), Pascal Krieger (džódó, iaidó a I. veřejná ukázka českého aikida na Folimance 11. dubna 1992), Bernard Caloz a Gildo Mezzo (Švýcarsko).

Výkonný ředitel Aikikai - Honbu dódžó pan Moriteru Uešiba (Waka sensei) doporučuje pana M. Ikedu jako šihana a technického ředitele pro Československo dopisem z 30. 10. 1992, s výhradním právem udělovat mezinárodně platné stupně dan.

Česká federace aikidó - ČFAI (r. 1993)

Po rozpadu Československa pokračuje ČSFAI zprvu automaticky jako Česká federace aikidó s datem vzniku 1. ledna 1993. Slovenská federace aikidó vedená panem F. Čuperkou pokračuje ve spolupráci s ČFAI.

ČFAI organizuje druhou stáž šihana Ikedy v Praze v Kongresové ulici ve dnech 3.-4. dubna 1993. Jednání, probíhající od r. 1992, ztroskotávají za podmínek stanovených panem Vaillantem a vedením ČFAI. Krom jiného jde o podmínku možnosti udělování tzv. národních technických stupňů panem D. Vaillantem jako Národním technickým komisařem ČSFAI. Tato podmínka nenachází v případě 3. danu Aikikai oporu v mezinárodních organizacích Aikikai a šihanského systému. Šihan Ikeda na stáži odmítá možnost zkoušek na danové stupně.

Poslední stáž pana Veneriho (stále předsedy IAF) od r. 1990 v Čechách, organizovaná Aikido Kenkyukai Praha a ČFAI, proběhne bez větší pozornosti českých aikidistů dne 10.-11. dubna 1993.

V sezóně 1992/93 je v rámci ČFAI registrováno 23 oddílů s počtem kolem 800 aikidistů. Schůzka vedoucích klubů ČFAI dne 29. května 1993 nepřijímá návrh nového statutu organizace a konstatuje hrozící možnost rozpadu ČFAI.

Aikido Kenkyukai Praha (M. Kodym) organizuje soukromě v r. 1993 stáže zahraničních učitelů, mimo dříve uvedených navíc: P. Gouttard (Francie), Roger Schmocker a Daniel Vetter (Švýcarsko), koncem roku ve spolupráci s oddílem Aikido Fudoshin Praha (V. Kubát).

Rozpad ČFAI je prakticky završen na Shromáždění prezidentů oblastí ČFAI (podle nového statutu) dne 18. září 1993. Shromáždění, bez části reprezentantů členské základny ČFAI, konstatuje přijetí nových stanov bez požadovaných změn z květnové schůzky. Prezidentem zůstává K. Pátek, zástupcem technické komise je O. Malina, v oblastech (jako prezidenti) pracují kluby Chomutov (P. Klement, Z. Váňa), Ostrava (K. Kozák), Třebíč (M. Liščák), Plzeň (J. Marek), střední Čechy (J. Mareš). Rozkol, který si zprvu nikdo nepřál, je podobný rozpadu Československa. V důsledku zřejmě přirozeného vývoje a rozdílných názorových východisek je historie jediné celostátní organizace završena.

Na schůzce vedoucích klubů, reprezentujících okolo 570 aikidistů z Čech (Aikido Kenkyukai Praha, Aikido Fudoshin Praha, Zlín, Kralupy, Karlovy Vary, Kladno, Ústí nad Labem, Přerov, České Budějovice) dne 23. října 1993 je jednomyslně odhlasováno rozhodnutí k založení nové organizace strukturované na základě mezinárodních norem a šihanského systému se šihanem M. Ikedou navrženým střešní organizací aikidó Aikikai Foundation - Aikido World Headquaters Tokyo. V listopadu 1993 jsou připraveny stanovy organizace, konzultovány s reprezentanty Aikikai a přijaty na Zakládající schůzi členů dne 2. prosince 1993. Vzniká organizace Česká asociace aikidó.

(pokračování příště: Vývoj a současnost)
Napsal M. Kodym

Česká asociace aikidó (II.)

Založení (r. 1993/4)

Schůzka vedoucích klubů aikida z Čech (zmíněná v závěru I. části) se sešla u příležitosti stáže asistenta šihana M. Ikedy pana D. Vettera v Praze dne 23. 10. 1993 na TJ Spoje, Aikido Kenkyukai Praha (AKP). Vedoucí devíti klubů, reprezentující okolo 500 cvičenců aikida, vyjádřili přání následovat didaktický a zkouškový systém šihana Masatomi Ikedy, nositele 7. danu Honbu dódžó / Aikikai, který byl doporučen jako technický ředitel (TŘ) pro Čechy centrem aikida v Japonsku. Pomoc při strukturování a rozvoji organizace přislíbila švýcarská Aikikai (ACSA), stálé působiště pana M. Ikedy žijícího v Curychu, a mezinárodní organizace Aikikai (EAF a IAF), v neposlední řadě i organizace nejdůležitější - Honbu dódžó Tokio.

Valné shromáždění (VS) zakládajících členů (11. 12. 1993) schválilo Stanovy ČAA připravené na základě mezinárodních norem organizací Aikikai a zvolilo reprezentanty organizace - Radu ČAA ve složení: prezident M. Kodym (AKP), viceprezident K. Slapnička (Kralupy nad Vltavou), sekretář V. Kubát (Aikido Fudoshin Praha - ACF), pokladník J. Materna (AKP) a člen A. Juštík (Kavaikikan Karlovy Vary)

Česká asociace aikidó = Aikikai of Czech Republic, nepolitická kulturní organizace, společenské sdružení občanů v souladu s českými zákony, byla registrována Ministerstvem vnitra dne 16. 12. 1993. Základní členský poplatek na rok byl stanoven ve výši 200 Kč (100 Kč děti do 15 let), dnes v roce 1997 činí 250 Kč (děti 150 Kč).

První stáž organizovaná ČAA proběhla 5.-8. 1. 1994 v oddílech AKP, ACF a Ostrava pod vedením D. Vettera (3. dan Honbu dódžó, dnes 4. dan). Další vedoucí klubů aikida projevují zájem o novou organizaci, vystupují z ČFAI a vstupují do ČAA (Chomutov - Z. Váňa, Ostrava - K. Kozák, T. Gurný a další).

Delegace ČAA se účastní mezinárodní stáže v Curychu 4.-6. 2. 1994 vedené evropskými šihany (Asai, Hosokawa, Ikeda) a Moriteru Uešibou. Jedná o budoucnosti organizace a rozvoji systému Aikikai v Čechách. Přítomen je i předseda IAF pan G. Veneri podporující české aikidó od jeho počátků.

Základy technického systému

Na závěr v pořadí již třetí stáže šihana M. Ikedy v Čechách, organizované ČAA v Kongresové ulici v Praze 11.-13. 2. 1994, proběhnou zkoušky na stupně dan s mezinárodní platností systému Aikikai s výsledkem: z generace aikidistů cvičících déle než 7 let, učitelů ve vlastních dódžó, šestkrát 2. dan. Z generace aikidistů cvičících déle než 5 let šestkrát 1. dan (z líhně AKP). Tak byl položen základ rozvoje didaktického systému ČAA se skupinou učitelů a nositelů stupňů dan (judanša). Šihan M. Ikeda prezentuje zárodek zkušebního řádu a Technických předpisů organizace.

Na schůzce učitelů (šidošakai) - V. Ilgner, A. Juštík. M. Kodym, V. Kubát, K. Slapnička, J. Toman - s TŘ ČAA 13. 2. 1994 je ustanoveno složení Technické komise ČAA (TK ČAA). Prezidentem je samozřejmě šihan M. Ikeda. Jeho asistentem (asTŘ) je D. Vetter, kterému je svěřena globální odpovědnost za výukový systém a právo zkoušet na 4.-1. kjú. Podle mezinárodních regulí Aikikai stupně dan uděluje pouze pověřený šihan (nositel vyššího než 5. danu). V rámci své kompetence může delegovat toto právo pro udělení 1. danu skupině nositelů 4.-5. danu (ve Švýcarsku a jinde). Systém pravomocí tak zabraňuje inflaci a excesům s udělováním stupňů dan.

Českou TK ČAA v začátcích reprezentují A. Juštík, M. Kodym, J. Toman, sekretářem komise je M. Kodym. Česká část má právo zkoušet u příležitosti stáží TŘ a asTŘ na 6.-5. kjú. Všichni členové šidošakai mají zpočátku právo zkoušet ve vlastních dódžó na 6.-5. kjú. Je tak položen základ později dále rozvíjeného zkouškového systému s mezinárodní platností.

Rozhodnutím představitelů ČAA je ustanoveno v rámci organizace právo nosit hakamu pouze skupinou judanša, jak je většinou zvykem v organizacích Aikikai, s předpokladem praxe aikidó déle než 5 let. Stanoveny jsou dodnes platné poplatky za udělení stupňů kjú: 6. kjú zdarma, 5. kjú 50 Kč, 4. kjú 100 Kč, 3. kjú 200 Kč, 2. kjú 300 Kč, 1. kjú 500 Kč.

Se souhlasem šihana M. Ikedy a za podpory organizace ACSA využívá ČAA dodnes ochoty učitelů ze Švýcarska, kteří již v minulosti soukromě pomáhali šířit a rozvíjet aikidó v Čechách během víkendových stáží (jedenkrát ročně): B. Caloz (5. dan, stáže v letech 1992 a 1993), G. Mezzo (5. dan, 1992 a 1993), R. Schmocker (4. dan, dnes 5. dan, stáž v r. 1993). Kluby ČAA mohou organizovat stáže jiných zahraničních učitelů Aikikai se souhlasem TŘ ČAA. V roce 1994 byl v Praze B. Mathis (4. dan Francie, AKP), v roce 1995 P. Gouttard (5. dan Francie, AKP) atd. a v roce 1995 konečně opět zakladatel systému Aikikai v Čechách G. Veneri (6. dan Itálie, AKP).

Asistent TŘ D. Vetter začíná svou budoucí výukovou a zkouškovou misi, s příslibem pobytu v Čechách šestkrát ročně, na stáži v AKP 25.-27. 3. 1994. Aikidisté z generace začínající cvičit aikidó kolem r. 1990 na prvních zkouškách ČAA obdrží osmkrát 1. kjú, jedenáckrát 2. kjú a patnáckrát 3. kjú. Potřetí v r. 1994 (druhá návštěva společně s M. Ikedou v únoru 1997) přijíždí na první víkendovou mimopražskou stáž ČAA do Chomutova 4.-5. 6. 1994, kde dále mapuje technickou úroveň - šestkrát 3. kjú a jedenáckrát 4. kjú. Poprvé zde probíhají zkoušky na 6. a 5. kjú pod dohledem české TK.

Členové ČAA ve větší skupině se ve dnech 10.-16. 7. 1994 účastní týdenní Letní školy aikidó v Saignelegier ve Švýcarsku pod vedením šihana M. Ikedy. Člen organizace, která má svého šihana, skládá povinně zkoušky ve své zemi. Z českých aikidistů před vznikem ČAA (únor 1993) skládal zkoušky na 1. dan na mezinárodní stáži v Curychu pouze M. Kodym. V Saignelegier je učiněna výjimka potvrzující pravidlo, a ČAA tak ještě v roce 1994 získává druhou nositelku 1. danu v organizaci. V Hranicích na Moravě 18.-23. 7. 1994 organizuje ČAA první Letní školu ČAA pod vedením asTŘ D. Vettera. Na zkouškách se uzavírá kapitola, která umožňovala skládat zkoušky přímo na vyšší kjú (třikrát 1. kjú, pětkrát 2. kjú, osmkrát 3. kjú, šestnáckrát 4. kjú). Napříště již budou platit minimální délky praxe podle zkušebního řádu ČAA: na 6. kjú 3 měsíce, na 5. kjú 6 měsíců, na 4. kjú 12 měsíců, na 3. kjú 18 měsíců, na 2. kjú 27 měsíců a na 1. kjú 39 měsíců cvičení, a odstupňovaná účast na stážích ČAA.

Historie aikida v Čechách, u části českých aikidistů od začátků směřující k tradičnímu systému Aikikai, se tak hned v počátcích mladé organizace začíná naplňovat. Struktura ČAA nabízí rozvoj jednoho ze základních principů systému aikida - výuku a technický vývoj - a přináší další žádaný princip: jasný zkouškový systém s mezinárodní platností.

Organizační struktura

Moriteru Uešiba, výkonný ředitel Aikikai Foundation, potvrzuje certifikátem ze dne 3. 3. 1994 šihana M. Ikedu jako odpovědného za výuku aikida v Čechách. Oficiální uznání od The Aikido World Headquarters - Hombu Dojo - Tokyo, podepsané prezidentem této centrální organizace aikidó panem Kišomaru Uešibou a udělované pouze jedné organizaci země, nese datum 8. 4. 1994.

ČAA se může dále strukturovat, prohlubovat a rozvíjet svůj organizační systém. Od 15. 3. 1994 je oficiální adresa organizace: Česká asociace aikidó, P. O. Box 553, 111 21 Praha 1. K tomuto datu pracuje v organizaci 14 klubů s počtem 583 členů (Praha: AKP, ACF a Mei-Shin-Kai; Kladno; Kralupy; Chomutov; Děčín; Ústí n. L.; Karlovy Vary; České Budějovice; Vimperk; Přerov; Zlín; Ostrava).

Na 1. Valném shromáždění vedoucích dódžó ČAA 22. 7. 1997 v Hranicích na Moravě jsou přijata tři nová dódžó (Ústí n. Orlicí, Třinec a Třebíč), zvolena nová Rada ČAA (odstoupivší J. Materna a V. Kubát jsou nahrazeni J. Tomanem - sekretář a T. Gurným - pokladník). VS přijímá Prováděcí předpisy doplňující systémově Stanovy ČAA. Mimořádné VS u příležitosti stáže D. Vettera v Českých Budějovicích 26.-27. 11. 1994 přijímá další dódžó (Hostivař Praha), z Rady a Technické komise odstupující A. Juštík je nahrazen D. Karáskem (AKP), třetím členem TK se stává K. Slapnička. S koncem roku 1994 ČAA v referendu odmítá vstup organizace do České unie bojových umění. Jedenáct členů ČAA, převážně skupiny judanša, je delegováno ke studiu Trenérské školy při FTVS UK (dvouleté studium uzavřené udělením I. trenérské třídy).

Úspěšný až hektický rok 1994 položil základy organizačního systému ČAA. Organizace pracuje na podkladě základních dokumentů (Stanovy, Prováděcí předpisy), je reprezentována demokraticky volenými zástupci, zorganizovala devět víkendových stáží zahraničních učitelů a týdenní Letní školu. Dosáhla základního mezinárodního uznání. Další úkoly na poli mezinárodním a vnitřním ji čekají.

Další vývoj (r. 1995-6)

V roce 1995 ČAA rozvíjí systém Národních stáží pod vedením zahraničních učitelů, kteří přijíždějí o víkendech a vyučují v rozsahu dvou až dvou a půl hodinových čtyř až pěti cvičení. Vstupné na stážích se ustanovuje na 200-250 Kč, účast se pohybuje od 60-120 cvičenců z Čech.

V roce 1995 proběhnou stáže v Praze: R. Schmocker (15.-17. 4.), B. Caloz (26.-28. 4.), P. Gouttard (30. 6.-2. 7.), G. Mezzo (18.-19. 11.). V roce 1996, prakticky ve stejných termínech, přijíždí stejní učitelé, vynechává P. Gouttard. Ve dnech 26.-28. 4. však po letech přijíždí pan G. Veneri, předseda IAF, první zahraniční učitel a komisař v historii aikida v Československu (1986-1990).

Asistent TŘ ČAA šihana M. Ikedy pan D. Vetter vyjíždí na víkendy do center mimo Prahu. Během těchto stáží rozvíjí šihanův didaktický systém, jednu lekci věnuje výuce učitelů (šidošakai, judanša a později všichni učitelé dódžó ČAA bez rozdílu stupně) a zkouší společně s českou TK na stupně kjú. V roce 1995 to jsou: Ostrava (7.-8. 1.), Chomutov (25.-26. 3.), Třebíč (4.-5. 11.), České Budějovice (25.-26. 11.). V roce 1996 to jsou: Kralupy (17.-18. 2.), Přerov (24.-25. 2.), Třebíč (31. 5.-1. 6.), Praha (29.-30. 11.). Po oba roky během týdenních pobytů objíždí a vyučuje i v dalších mimopražských dódžó.

Masatomi Ikeda, 1.Letní škola ČAA v Českých Budějovicích

Šihan M. Ikeda vyučuje a zkouší na stupně dan na Zimní škole v Praze na AKP 11.-12. 2. 1995 (třikrát 1. dan). V roce 1995 i 1996 proběhnou v posledním týdnu července Letní školy pod jeho vedením v Českých Budějovicích za účasti přes 300 cvičenců z Čech i zahraničí. Zkušenost organizátorů, podmínky a krása jihočeské metropole zakládají tradici, zaručují další rozvoj letních škol v budoucnu. Skupina judanša se rozrůstá o dalších pět nositelů 1. danu Aikikai, skupina šidošakai v r. 1996 o dva nositele 2. danu Aikikai (D. Kubánek, R. Růžička). V ČAA tak koncem roku působí sedmnáct nositelů 1. danu a osm nositelů 2. danu. Za stejných finančních podmínek jako v Čechách (cena LŠ je 1 000 Kč) se členové ČAA účastní letních škol šihana M. Ikedy ve Švýcarsku, za výhodných podmínek (i bezplatně) mezinárodních stáží v Curychu, stáží šidošakai a judanša švýcarské organizace ACSA.

Technické předpisy a Zkušební řád ČAA, vytvořené šihanem M. Ikedou s přihlédnutím k českým specifikám, jsou přijaty Valným shromážděním ČAA 29. 8. 1995. Organizace rozvíjí systém Regionálních stáží českých učitelů, který umožňuje pořádat víkendové stáže se zkouškami na 6.-5. kjú v kterémkoliv klubu ČAA bez ohledu na finanční podmínky klubu. Větší kluby organizace tak pomáhají rozvoji aikida a systému ČAA v celé členské klubové základně.

Zkouškový řád s nutnými termíny a účastí na stážích mezi zkouškami zaručují technickou úroveň kandidátů. Na 1. kjú může člen ČAA skládat zkoušku nejdříve po 3,5 roku praxe, na stupeň dan nejdříve po 5 letech praxe. S rostoucími zkušenostmi s rozvíjením technického systému deleguje TŘ ČAA větší pravomoce členům české šidošakai (ve vlastním dódžó zkouší na 6.-3. kjú). Na LŠ 1997 budou v ČAA probíhat první zkoušky na 3. dan Aikikai, tj. po více než 11 letech praxe kandidátů.

Začátkem roku 1995 vydává ČAA průkazy, je vytvořeno logo a grafický znak organizace. ČAA zakládá bankovní konto a dotváří administrativní systém organizace.

Z iniciativy Aikido Kenkyukai Praha začíná vycházet časopis Aikidó, navazující na historický časopis z let 1990-1. Postupně získává současnou grafickou podobu, vychází jako dvouměsíčník s hlavní náplní z okruhu japonských bojových umění a japonské kultury. Vydavatelem časopisu se stává D. Chvála, redaktorem M. Kodym. Do časopisu přispívají původními články a radami přední čeští odborníci na zmíněnou problematiku.

VS ČAA 12. 2. 1995 po ročním volebním období volí novou Radu ČAA ve složení: prezident K. Slapnička, viceprezident A. Juštík, sekretář J. Toman, pokladník D. Karásek a člen T. Gurný. V organizaci je registrováno 20 klubů. Technická komise vydává materiál zachycující stav technické vyspělosti členů ČAA (statistika zkoušek). Statistika stáží zahraničních učitelů, organizovaných zprvu AKP od r. 1994 v rámci ČAA, zachycuje vývoj: 1992 4x, 1993 7x, 1994 10x…1995 10x.

Mimořádné VS ČAA u příležitosti LŠ 5. 8. 1995, s účastí vedoucích 23 klubů ČAA, odvolává sekretáře J. Tomana z funkce, nahrazuje ho M. Kodym. TŘ ČAA šihan M. Ikeda činí totéž v rámci Technické komise. Reprezentanty české TK jsou od té doby K. Slapnička a M. Kodym. ČAA doplňuje Základní dokumenty organizace dodatkem Pravomoci prezidenta.

Prezident a sekretář TK ČAA se účastní kongresu Evropské federace aikidó (EAF) v Sofii 23.-26. 10. 1995. Šihan M. Ikeda na kongresu zastupuje japonské šihany působící v Evropě. ČAA je se zpětnou platností od r. 1994 přijata za stálého člena EAF. Organizace Aikikai EAF a IAF podle svých stanov uznávají za členy pouze jednu organizaci příslušné země. Podmínkou je uznání Aikikai Foundation - Hombu Dojo Tokyo. ČAA, zatím jen v Evropě, tak završuje dlouholeté směřování českého aikida k mezinárodnímu uznání jako dodnes jediná organizace aikida v Čechách.

Na VS 16. 12. 95 ČAA reprezentuje 27 dódžó s celkem 597 členy. Na další rok volí Radu ve složení: prezident J. Materna, viceprezident K. Slapnička, sekretář M. Kodym, pokladník D. Karásek, člen A. Juštík a schvaluje Hospodářské předpisy. Začátkem r. 1996 vydává ČAA sborník Základních dokumentů ČAA obsahující veškeré administrativní, technické a strukturální materiály organizace. Zachraňuje převodem z Ekoagrobanky na Komerční banku finance ČAA (č. účtu - ČAA, 19-5527660227/0100, KB - Havlíčkova 13, Praha 1). K 8. 2. 1996 odesílá žádost o uznání Mezinárodní federací aikidó (IAF) se statistikou: 28 klubů a 693 členů ČAA, doplňuje také své dokumenty o propagační materiály, pořizuje fax (fax: 43 67 92) a další kancelářské vybavení. Během LŠ ČAA 1996 je po demisi pokladníka do Rady kooptován L. Michalov (České Budějovice). ČAA rozhoduje o vyslání svého delegáta na kongres IAF v Japonsku.

Na 7. kongresu Mezinárodní federace aikidó 2.-6. 10. 1996 (Kacuura, Čiba), s účastí prezidenta IAF Kišomaru Uešiby, jeho syna, výkonného ředitele Honbu dódžó Moriteru Uešiby a představitelů Aikikai z celého světa je ČAA uznána jako oficiální člen IAF za Českou republiku. Ze zemí bývalého východního bloku jsou dodnes členy IAF reprezentované svými organizacemi Aikikai pouze Polsko, Bulharsko, Slovensko a dnes již neexistující Jugoslávie. Historie aikida v těchto zemích, kromě Slovenska, je delší než v Čechách.

Za člena IAF byla na kongresu přijata i Slovenská asociace aikidó (SAA) reprezentující Slovenskou republiku. SAA od svého vzniku v r. 1994 úzce spolupracuje s ČAA, je stejně jako ČAA uznána Honbu dódžó, jejím technickým ředitelem je šihan M. Ikeda a jeho asistentem M. Quaranta (4. dan Aikikai). Struktura, dokumenty a systém SAA jsou analogické s ČAA.

Šihan M. Ikeda je na kongresu IAF za Aikikai Foundation zvolen společně se šihanem Hiroši Isojamou (9. dan) jako Technická rada Honbu dódžó.

ČAA tak ve třetím roku své existence završuje úspěšně cestu linie Aikikai v Čechách na mezinárodním poli vrcholné organizace, respektujíc po celou dobu své existence pyramidální strukturu japonského Budó, v aikidu reprezentovanou zakladatelem Moriheiem Uešibou, jeho synem Kišomaru Uešibou, vnukem Moriteru Uešibou a Honbu dódžó.

VS dne 1. 12. 1996 s účastí zástupců 31 klubů s počtem 886 členů ČAA potvrzuje Radu na období do příštího VS ČAA z jara 1997 a jmenuje komisi, která má za úkol připravit podklady pro doplnění dokumentů ČAA podle vývoje organizace od r. 1993. Z rozhodnutí VS ČAA platí za 25 členů judanša, stupňů dan udělených technickým ředitelem šihanem M. Ikedou, polovinu částky (plná částka za 1. dan činí 4 310 Kč, za 2. dan 3 800 Kč), která se platí do Honbu dódžó.

Po prehistorii českého aikida je tak první kapitola historie ČAA, poeticky autorem článku řečeno dětská léta, koncem roku 1996 po třech letech existence organizace uzavřena.

(pokračování příště: ČAA 1997 a nástin vývoje organizací aikidó v Čechách)
Napsal M. Kodym

Krátká rekapitulace: Morihei Uešiba - zakladatel aikida, japonsky ósensei (= velký učitel)
Kišomaru Uešiba - syn Moriheie Uešiby, japonsky dóšú (= syn zakladatele)
Moriteru Uešiba - vnuk Moriheie Uešiby, japonsky wakai sensei (= mladý učitel), což se zkracuje na wakasensei (hovorový tvar nicméně oficiálně používaný), t.č. výkonný ředitel Honbu dódžó
Z textu po dohodě s autorem vyňal a doplnil šéfredaktor.

Česká asociace aikidó (III.)

Současnost (r. 1997)

V závěru druhé části autor článku nazval tříletou periodu existence ČAA dětským věkem organizace. Dětství obvykle končívá revoltou, hledání dospělosti se stává na čas dalším programem. Stejně jako v životě i v aikidu podléhají setkání, akce, lidské vztahy dvojic, skupin i celé organizace životním psychologickým zákonitostem. Třídenní či tříleté krizové momenty se nevyhnuly ani ČAA.

V Komisi zvolené Valným shromážděním (VS ČAA) v prosinci 97 se setkali zástupci klubů, kteří již delší dobu vystupovali kriticky k činnosti organizace, jejich představitelů a často jednali proti zájmu ČAA. Dobrovolně a demokraticky vzniklá organizace vytváří, byť nedokonalá, přeci jen časově platná pravidla. Odvolání na dobrovolnost společenského sdružení občanů nemůže znamenat nerespektování stanovených pravidel, zájmů i struktury sdružení. Organizace musí volit nepopulární cestu ochrany svého prostředí.

Činnost Komise pro přípravu podkladů pro doplnění dokumentů ČAA vyzněla v důsledku v destruktivní kritiku činnosti a struktury organizace, zasahovala i do Stanovami ČAA jednoznačně určené kompetence Technické komise ČAA vedené Technickým ředitelem. S respektem k přání šihana M. Ikedy byla činnost pracovní komise začátkem února 97 pozastavena. VS ČAA v březnu potvrdilo zrušení jejího mandátu.

VS ČAA konané dne 28.3. 97 za účasti 29 vedoucích klubů (z 33) hlasováním na návrh Rady ČAA a dle Stanov a předpisů ČAA rozhodlo dvoutřetinovou většinou z 55 hlasů o vyloučení z řad ČAA klubů - Sei Shin České Budějovice, Mei Shin Kai Praha, AC Mladá Boleslav a dvou členů ve vedoucích funkcích v klubech. Organizace tak zeštíhlela o část členské základny a počet dódžó po VS se ustanovil na dvaceti devíti. VS ČAA jednomyslně zvolilo novou Radu ČAA ve složení: prezident M. Kodym, viceprezident K. Slapnička, sekretář dr. L. Michalov, pokladník ing. D. Chvála, člen V. Gráf.

Organizaci, jistě ne dokonalou, tak podle autora článku ke škodě všech zúčastněných, opustili i někteří z jejich zakladatelů (Mgr. J. Toman, dr. V. Kubát, Mgr. T. Gurný), v průběhu posledního roku odešlo nebo skončilo s aikidem i několik technicky nejpokročilejších členů (krom zmíněných např. M. Švadlenka, D. Švadlenková, P. Gebauer, Z. Linhart). Hledání vlastní cesty a zájmů v etapě dosažení prvních tzv. mistrovských stupňů je však mnohdy typické a časté nejen v aikidu a nejen v Čechách.

Na organizaci ČAA a její vnitřní politice, na představitelích ČAA, klubech i jednotlivých členech nyní leží úkol, daný ostatně již od samých počátků: zkvalitnění práce, činnosti organizace i jejich pravidel na cestě k dospělosti, organizačnímu a technickému rozvoji aikida tak, aby ztráty na této cestě zůstaly jen nutnou výjimkou. Současná situace, uskutečněné akce a plány na rok 1997 tomu nasvědčují (viz následující strana).

Kalendář akcí ČAA v r. 1997

Použité zkratky: NS - Národní stáž, RS - Regionální stáž, SS - Soukromá stáž
Všechny stupně dan jsou v systému Aikikai / Honbu Dódžó

NS ČAA / Ostrava 18.-19. 1. / D. Vetter, 4. dan, asistent TŘ a zkušební komisař ČAA
RS ČAA / Polná 31. 1.-2. 2. / R. Růžička, 2. dan
RS ČAA / Slávie Č. Budějovice 21.-22. 2. / R. Růžička, 2. dan
RS ČAA / Slávie Č. Budějovice 7.-9. 3. / M. Kodym, 2. dan
NS ČAA / Chomutov 22.-23. 3. / R. Schmocker, 5. dan
RS ČAA / Šumperk 5.-6. 4. / M. Kodym, 2. dan
RS ČAA / Třebíč 5.-6. 4. / K. Slapnička, 2. dan
NS ČAA / Slávia České Budějovice 25.-26. 4. / D. Vetter, 4. dan
(Chomutov 21. 4., Děčín 22. 4., Kladno 23. 4., Karlovy Vary 24. 4.)
NS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 10.-11. 5. / G. Mezzo, 5. dan
RS ČAA / Slávie České Budějovice 23.-25. 5. / R. Růžička + D. Kubánek, oba 2. dan
NS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 7.-8. 6. / D. Vetter, 4. dan
SS ČAA / Ostrava 30. 5.-1. 6. / M. Quaranta, 4. dan, asistent TŘ a zkušební komisař SAA
SS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 21.-22. 6. / M. Kodym, 2. dan
SS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 27.-29. 6. / P. Gouttard, 5. dan
SS ČAA / Kralupy nad Vltavou 30. 6.-4. 7. / K. Slapnička, 2. dan

Letní škola ČAA '97 / České Budějovice 27. 7.-2. 8. / šihan M. Ikeda, 7. dan (očekávaná účast přes 300 osob, ohlášení zahraniční účastníci ze Švýcarska, Německa, Itálie, Polska, Maďarska, Ruska , Estonska, Jugoslávie, Slovenska; 9 kandidátů na zkoušky 1. dan, 2 kandidáti na 3. dan)
NS ČAA / Otrokovice 4.-5. 10. / D. Vetter, 4. dan
NS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 25.-26. 10. / B. Caloz, 5. dan

Zimní škola ČAA '97 / Praha - TJ Spoje AKP 28.-30. 11. / šihan M. Ikeda, 7. dan
SS ČAA / Aikidó Kenkjúkai Praha 20.-21. 12. / G. Veneri, 6. dan
RS ČAA / podzim - Bystřice pod Hostýnem, Šumperk, Třebíč a další / učitelé české šidošakai (držitelé 2. danu)

Účast ČAA na zahraničních stážích:
Mezinárodní stáž v Curychu 7.-9. 2. /
šihan M. Ikeda, 7. dan; šihan H. Hosokawa, 7. dan; šihan K. Asai, 8. dan
Letní škola v Saignelegier 13.-19. 7. / šihan H. Tada, 9. dan
Letní škola v Saignelegier 20.-26. 7. / šihan M. Ikeda, 7. dan

Organizace rozvíjející bojová umění, v našem případě aikidó, bez mezinárodních kontaktů, a to nejen ve smyslu stále a ještě dlouho nutných cest vyspělých zahraničních učitelů, ale i bez mezinárodního uznání zkouškového systému a začlenění do nadnárodních struktur a zvláště bez napojení na kolébku bojového umění, v našem případě Japonsko a Honbu dódžó, mohou mít nejenom časově omezené trvání.

ČAA je v současnosti pevně zakotvena v aikidó mezinárodně nejrozšířenějším, nejuznávanějším a ve smyslu tradice zakladatele aikidó i nejtradičnějším systému Aikikai - Honbu dódžó. Na cestě aikidó je mnoho odboček jako např. Tradiční aikidžucu či daitorjú aikidžucu nebo „netradiční" aikibudó, aikizen či aidoi, mnoho škol a stylů daných osobou učitelů, často dodnes žijících žáků M. Uešiby (takemusu aiki, yoshinkai, ki-society a řada dalších) nebo jeho syna K. Uešiby. Základní linie, bezpochybný smysl, účast ve struktuře tradiční pyramidy budó s úctou k základům i zakladateli, má podle autora článku stále platnost. ČAA tuto základní cestu respektovala a zdá se i našla.

ČAA je členem Mezinárodní federace aikidó (IAF) a členem Evropské federace aikidó (EAF). Kongres EAF proběhl letos 31. 5.-1. 6. ve Frankfurtu nad Mohanem s účastí presidenta ČAA a pana M. Ikedy, který podobně jako na minulém kongresu v Sofii v r. 1995 zastupoval japonské šihany z Evropy.

EAF byla založena v r. 1975, jako všechny podobné organizace prošla periodami krizí a vzestupů. Poslední perioda organizace, shodou životní zákonitostí zmíněných v úvodu tohoto článku v případě EAF sedmiletá, byla zdá se uzavřena také ve Frankfurtu. Rada EAF odstoupila po delším funkčním období, kongres zvolil pracovní komisi s úkolem přípravy nové vnitřní i vnější struktury a politiky. ČAA je jedním z deseti přítomných zakládajících členů nové cesty. Příští kongres EAF se bude konat v Praze ve dnech 17.-18. 1. 1998, bude spojen s mezinárodní stáží a účastí aikidistů z celé Evropy. Praha mívala v Evropě důležité postavení, třeba se k němu i v mladém českém aikidu o krok přiblíží.

Stručné portréty zahraničních učitelů spolupracujících s ČAA

Šihan Masatomi Ikeda, technický ředitel ČAA
narozen: 8. 4. 1940, Tokio
vzdělání: Physical Education, Nihon Taiku University, Tokyo
aikidó: cvičí od r. 1958, tj. téměř 40 let; nositel: 7. dan aikidó, 5. dan sumo, 4. dan džúdó; učitel H. Tada, 9. dan Honbu dódžó; poslední stupeň v aikidu obdržel v r. 1989
historie pobytů: do r. 1965 Japonsko; 1965-1970 Itálie; 1970-1977 Japonsko - učitel sportu na gymnáziu; od 1977 Curych, Švýcarsko - Aikido Ikeda Dojo (průběžně kolem 150 studentů)
Honbu dódžó pověřený: od 1977 technický ředitel ACSA (Švýcarská Aikikai); od r. 1994 technický ředitel ČAA; od r. 1996 technický ředitel SAA (Slovensko), technický ředitel organizací v Jugoslávii a Maďarsku, ruské skupiny z Moskvy; od r. 1996 Technický poradce IAF společně s H. Isojamou (9. Dan)
kromě aikida vyučuje: hodžo (disciplína pocházející ze šermířské školy Kašima Šinden Džiki-šinkage-rjú ze 14. století používající hodžo bokken), pořádá stáže genkikai (zdravotní systém vycházející z aikidó, západních a východních zdravotních systémů)
stáže: v minulosti mj. Španělsko, Švédsko, Finsko, Francie, Rakousko; v současnosti pravidelně Japonsko, Itálie, Německo, Švýcarsko, Čechy, Slovensko, Maďarsko, Jugoslávie, Rusko (Moskva)
hobby: klasická západní hudba, zvláště L. Beethoven
Daniel Vetter - asistent technického ředitele ČAA
narozen: r. 1955, Curych, Švýcarsko
aikidó: cvičí od r. 1973, od r. 1980 student senseie M. Ikedy; 1. dan v r. 1986, 4. dan v r. 1996
další: zen (Dešimaru Roši 1980-82); hodžo; Genki-Kai (M. Ikeda); Ki-no ren ma (H. Tada)
dódžó: Aikido Schule Wintherthur
v ČR: poprvé v r. 1991, od počátků pomoc při přípravě a založení ČAA, člen Technické komise ČAA s pověřením zkoušet na 4.-1. kjú, od r. 1993 mnoho stáží po celých Čechách (cca 5x ročně)

Bernard Caloz
narozen: r. 1938, Valais, Švýcarsko
aikidó: cvičí od r. 1961, zpočátku u řady učitelů (Sugano, Tada, Asai, Fudžimoto, Kobajaši, Nakasono, Noro, Čiba aj.), od počátku ACSA u senseie M. Ikedy; 1. dan / sensei Tamura; 5. dan / sensei Ikeda v r. 1991
další: džúdó, iaidó, džódó, kaligrafie, specialista na broušení a restaurování japonských mečů
dódžó: Onex Ženeva, Glans
v ČR: od r. 1992 každoročně 1x

Gildo Mezzo
narozen: r. 1938, Ženeva, Švýcarsko
aikidó: cvičí od 60. let, pětiletý pobyt v Japonsku (Honbu dódžó), zpočátku řada učitelů, přátelské kontakty na francouzské učitele (Ch. Tissier, F. Noel a další), od založení ACSA u senseie M. Ikedy; 1. dan / sensei Tamura; 5. dan / sensei Ikeda v r. 1991
další: džúdó, iaidó
dódžó: Shung Do Kwan, Ženeva
v ČR: od r. 1992 každoročně 1x

Roger Schmocker
narozen: r. 1949, Švýcarsko
aikidó: cvičí od r. 1969, zpočátku joseikan aikidó (J. M. Iniapni), později učitelé Tada, Tamura, Čiba, od založení ACSA sensei M. Ikeda; 1. dan / sensei Tamura; 5. dan / sensei Ikeda v r. 1996
další: džúdó, džu-džicu, šiacu
dódžó: Yusen Amriswil
v ČR: od r. 1993 každoročně 1x

Šihan Giorgio Veneri
narozen: r. 1937, Mantova, Itálie
aikidó: cvičí od r. 1965, od příjezdu senseie H. Tady do Itálie v r. 1964 pod jeho vedením; 1. dan / sensei Tada v r. 1968; 6. dan / sensei Tada r. 1995; dlouholetý předseda IAF, viceprezident a předseda rozvojové komise EAF; zakladatel aikidó Aikikai v Čechách a mnoha zemích po celém světě
dódžó: Mantova, Jižní Afrika
v ČR: od první ukázky aikidó v r. 1968 mnohokrát do r. 1991, v rámci ČAA v r. 1996 a 1997

Philippe Gouttard
narozen: r. 1953, Francie
aikidó: cvičí od r. 1969 pod vedením Ch. Tissiera, pravidelné návštěvy Japonska a zvláště senseie S. Jamagučiho (zemřel v r. 1996); 5. dan / sensei Jamaguči v r. 1995
dódžó: St. Etienne
v ČR: r. 1993, 1995, 1997

(pokračování příště: Další organizace aikidó v Čechách)
Napsal Miroslav Kodym