Ke stážím ...

... úvahy a reflexe nad dotazy, pochybami, kritikou a neporozuměním, se kterými se mezi aikidisty setkáváme u organizace stáží

Tyto glosy k problémům si nemohou činit nárok na úplnost a jsouce subjektivní, již vůbec ne na správnost. Jsou myšleny jako námět k přemýšlení, ne však k zbytečným diskusím. Budete-li považovat některá tvrzení za kontroverzní, dosáhla svého cíle a dotkla se citlivého místa. Budete-li si jisti správností vašeho názoru, tím lépe, neb je váš. Zbývá pak jen respekt k systému, ke kterému jste se přihlásili ... stejný úvod jste možná již četli v článku “Ke zkouškám...”.

Jako premisu znalosti problému zde poznamenávám svou zkušenost z organizace 36 aikidistických akcí (valnou většinou stáží) za období 1991-95, samozřejmě za vydatné pomoci kolegů a organizace (AKP, ČAA). Jako sekretář Technické komise ČAA se již druhým rokem podílím na přípravě Programu stáží ČAA na celý rok.

Úskalí sladění termínů stáží s možnostmi České Asociace Aikidó, jejich klubů i členů a především učitelů, není jediným problémem při přípravě ročního programu a organizaci víkendové stáže. V následujících řádcích si samozřejmě nedovolím soudit “lepšího” učitele z “lepších” a přednostním právem či nejvyšší cenou pro toho “nejlepšího”, budu se zabývat fakty po výtce ekonomickými. Pozvání a pobyt učitelů, zajištění minimální nutné návštěvnosti, realizace stáže, to vše něco stojí. Kritiku dvojích cen na stážích ČAA (či AKP) pro členy a nečleny těchto organizací jako problém cítím, nicméně jsem vždy ochoten jej vysvětlit a obhájit.

Roční programy připravují, stáže různých učitelů různých stylů organizují i další různé organizace a jednotlivci. Často, chtěně i nechtěně se sejdou či nesejdou, termíny vzájemně kolidují, učitelé si konkurují, zájemci, zvláště ti co chtějí být u všeho, zmateni pak jsou a organizace či jednotlivci si spílají. Na úspěchu stáže a spokojenosti všech zůčastněných to jistě nepřidá. Někdy se v hodině dvanácté malý zázrak zadaří a rok předem smluvená stáž se přesune. Letos to byla například stáž ČAA senseie G. Mezza (5.dan Švýcarsko, původně plánovaná na 14. - 15. listopadu 1995), která byla posunuta na jiný termín z důvodu konání stáže senseie S.Nišia (8.dan Japonsko) o témž víkendu. Lze uspokojit všechny ? A co bude příště ... ?

... vize či sen?

Česko je bohaté. Kluby aikidó i aikidistické organizace oplývají finančními prostředky, granty nebo sponzory. Vzájemně se ctí, respektují a spolupracují. Protože jich začíná být hodně, využívají možnosti každý víkend si zacvičit se zahraničními mistry, zvláště japonskými. Ve vzájemné shodě termíny stáží navazují. Ceny jsou jednotné a nízké. Aikidisté, zvláště studenti, zaplňují každý víkend tělocvičny, občas si zajedou do zahraničí, za vlastní a se slevou. Aikidisté svorně cvičí v manželských či partnerských párech. Zaměstnavatelé poskytují volno s finanční úhradou. Hakamy, dany, kjú udělují komise spolupracujících odborníků. Styl a didaktické metody českého aikidó se sjednocují. Nad rájem aikidó bdí Konfederace Federací Únií a Asociací..... Mám pokračovat?

... realita 96 (97,98,99,2000,etc.) či černý sen?

Česko je chudé, alespoň vůči “západu”. O sponzory nezakopneš, neb aikidó není sport, nesoutěží, krev při něm neteče, reklamní nášivky nenosí, mažoretky nevyužívá a Miss nevolí, není tudíž tržně lukrativní. V rámci svobody, demokracie, volného trhu, averze vůči autoritě, ale nakonec i centralistickému systému, si kluby či organizace aikidó konkurují, a to jen v lepším slova smyslu. V republice již nyní jsou ČAA, ČFAI, ČKBU, VAS, Aikikai Brno, Bohemia Aikikai, jiné Aikikai, Yoshinkai, Aikibudó, Daitoryu Aikijutsu, jednotlivci, mnohé a mnozí s otazníkem. Nehledě na nezájem, termíny prostě sladit nejde. Ceny pronájmu prostoru i tatami rostou, ceny stáží zákonitě rostou a porostou, byť třeba jednotné, už tak vysoké jsou. Zahraniční mistři, přesto a ikdyž nejsou profesionálové a aikidó je neživí, nemohou stále jezdit za vlastní, benzín platit, auto ničit, vlakem či autobusem se vláčet natož létat. Skleněných a jiných pozorností místo platu již obdrželi přehršel, česká kuchyně či kultura je vícekrát nepřekvapí. Aikidisté, zvláště studenti českých škol státních i soukromých, platí hlavně za studia a do zahraničí mohou jezdit jen na stipendium. Aikidistické páry se rozcházejí, manželé rozvádějí. Zaměstnavatelé vyžadují práci i o sobotách a nedělích, podnikatelé usilovně podnikají a krachují. Hakamy, dany, kjú uděluje každý každému podle svého a ve státním trenérském systému se prosazuje Komise národních odborníků. Styl a didaktické metody aikidó jsou “české” i jiné. Nad peklem aikidó dohlíží Asociace Únií Federací a Konfederací..... Nebudu pokračovat!

 

...fakta

Česká Asociace Aikidó nabízí na rok 1996, v rámci didaktického systému svého Technického ředitele šihana Masatomi Ikedy (7.dan Aikikai / Curych), za finanční podpory (= cestovné pro učitele) švýcarské Aikikai (ACSA) a svého ročního rozpočtu : osm víkendových, cenově dostupných a v různých českých městech probíhajících, Národních stáží zahraničních učitelů ČAA (= nositelé 3. - 6.danu Aikikai; z toho 2x s pobytem na celý týden), týdenní Letní školu s šihanem M. Ikedou v Českých Budějovicích a možnost účasti na zahraničních stážích především ve Švýcarsku. Za výhodných finančních podmínek dohodnutých s TŘ ČAA a ACSA pro členy ČAA se tak mimo stáží šihana M.Ikedy lze účastnit Mezinárodní stáže v Curychu (s účastí dalších japonských šihanů) a týdenní Letní školy v Saignelegier (šihan H.Tada). S respektem k programu Národních stáží nabízí ČAA jednotlivým klubům ČAA konání víkendových Regionální stáží českých učitelů v dódžó po celých Čechách (ročně až deset).

Podle systému Aikikai Foundation jako jediná organizace v Čechách je ČAA uznaná mezinárodně (Hombu Dojo, EAF, IAF). Technický ředitel ČAA a jím určení zkušební komisaři udělují mezinárodně uznané technické stupně kjú a dan Aikikai. ČAA jakožto člen hlavního (světového, tradičního) proudu aikidó Aikikai tento směr propaguje a rozvíjí. Její učitelé a členové cvičí aikidó v rámci, samozřejmě takto jednotně těžko definovatelného, “stylu Aikikai”. Aikidó, charakteristický styl učitelů či mistrů, je vždy ovlivněno individuálními rysy a osobností jeho představitelů. Na rozdíl od stylu možná lzedidaktické systémy, přístup učitelů nebo požadavky zkušebních komisařů, srovnávat a hodnotit. S respektem ke všem učitelům (a nejen mým) si to však nedovolím.

ČAA nemá sponzory (mimo ochoty ACSA, M.Ikedy a dalších učitelů ČAA, a etc.). Finanční rozpočet ČAA je závislý na množství členských příspěvku jednotlivců, úspěch stáží ČAA pak především na jejich účasti. Stáže ČAA nejsou uzavřeny členům ostatních organizací aikidó. Jejich účast je však podmíněna. Jednak technickým principem ČAA i většiny organizací Aikikai (povolení či právo nosit hakamu pouze od technického stupně dan Aikikai) a , podle mne zcela logickým, požadavkem vyplývajícím z členství v ČAA, která stáže organizuje, tj. finančním příspěvkem logicky vyšším než u vlastních členů ČAA.

Poznámka k situaci r.1999 - vývoj v dalších organizacích se posunul. Stupně dan Aikikai udělují v Čechách i další samostatní šihanové. Jako národní organizace Aikikai, která je uznaná Hombu dódžó, EAF a IAF, je ČAA u nás stále jediná. Systém, podmínky, množství stáží i další organizační okolnosti, s vyjimkou samozřejmého technického rozvoje učitelů, zkušebních komisařů i členů ČAA, se od r.1995 v rámci ČAA téměř nezměnily.

...možnosti

Česká republika vstupuje do společenství evropských států s atributy : svoboda jednotlivce, demokratický systém, tržní ekonomika, ale také konkurence, permanentní soutěž o pozice a moc až bezohlednost, anarchie, egoismus... Je-li to vůbec možné v rámci všech organizátorů stáží aikidó v Čechách, hledejme i možnosti spolupráce. Například i té, jakou ostatním poskytuje včas zveřejněný roční program Národních stáží ČAA, a naopak i ČAA program ostatních organizátorů stáží. Stáž každého zahraničního učitele něco i za to stojí. Umožněme však své svobodné vůli programy respektovat a třeba i následovat. Vizí či snem se zdá být program optimální pro všechny, záliba v černém snu se mi jeví jako úchylka.

Má-li ČAA roční program Národních i Regionálních stáží, je na svobodné vůli členů ČAA jej respektovat. Scházejme se proto na stážích ČAA v dostatečném počtu jen podle svých finančně-partnersky-časově-pracovně i jinak limitovaných možností. “Zadaří-li se” a ve stejném termínu proběhne stáž “lepšího učitele u konkurence”, nelitujme nebo olitujme. Využívejme možností pomoci sami sobě, své “mateřské” organizaci, svému finančnímu, didaktickému, zkušebnímu aj. systému... Kolegům aikidistům z dalších organizací přátelsky dopřávejme totéž.

... k prošvihnutým stážím

Usedání na dvě židle může taky způsobit tvrdší dopad na zem. Sezení na více židlích obvykle nebývá v lidských, časově či jinak limitovaných možnostech. Být u všeho, lukulské hody aikidó prožívat, zažívací problémy přináší. Přejezení zpravidla následky mívá i chuti na další chod časem ubývá. Aikidistický kulinář může skončit jako genius ... taktéž však jako kulišák ...a nedej stáže! ... kolečkář.

Miroslav Kodym, t.č. organizátor stáží

(článek publikovaný v Aikidó 7/95 byl autorem pro účely internetu mírně upraven a doplněn - viz.kurziva)