Letní školy aikidó ČAA

Čtenáře, které více zajímají postřehy z historie škol nebo srovnání s jinými, ale i divadlo, odkazuji na texty publikované v našem časopise. Ve stručném historickém exkurzu “nultou” až šestou LŠ ČAA jen přiblížím.

Chvála D. – Letní škola aikidó ČAA ´99 (5/99) & České Budějovice ´96 (5/96)

Telegraficky z AKP / postřehy (ročníky I – VI), zvláště číslo 5/98 s historií 0.–4. LŠ ČAA

Deme D. – Slovenská letní škola 1998 a pár impulsů k zamyšlení (6/98)

Kodym M. – Letní školy šihana M. Ikedy (4/97) & Kodžiki (4/99) & TěBůhGaku (5/98) & Japonské divadlo (3/96)

”Nultá” Letní škola ČAA – Daniel Vetter (tehdy 3. dan Aikikai),
Hranice na Moravě 18.–23. 7. 1994

Česká asociace aikidó, jako nová organizace založená v prosinci 1993, byla v roce 1994 ještě v plenkách a postupně hledala svou tvář. Strukturovala se však neobvykle rychle, vytvářela organizační pravidla a rozvíjela aikidó jako hlavní náplň své činnosti. Během prvního půl roku existence ČAA při prvních třech Národních stážích začal stav technické vyspělosti členů organizace na zkouškách (kjú) mapovat pan Daniel Vetter, asistent šihana Masatomiho Ikedy. Technický ředitel ČAA, šihan pověřený touto funkcí Aikikai Foundation při založením a uznání ČAA (Aikikai of Czech Republic), na svém prvním pražském semináři v rámci nové organizace v únoru 1994 ocenil připravenost představitelů “nejstarší generace” aikidó zkouškami na první (6x) i druhý dan (6x). V rámci svého úkolu v Čechách přislíbil týdenní stáž v létě dalšího roku a pak systém návštěv na týden v létě vždy jednou za dva roky a na mezidobí v zimě jeden víkend v Praze. Pod vedením šihanova asistenta měla první celotýdenní letní škola aikidó zmapovat situaci u nás, ověřit podmínky pro zorganizování velké akce i zájem a možností členské základny ČAA. První taková událost měla vlastně připravit naší organizaci pro budoucí letní školy Technického ředitele ČAA.

V krásném prostředí malého moravského města, prakticky bez žádných zkušeností, zvládlo organizaci “na jedničku” Kagawa Dojo Přerov. Jako z říše pohádek se nám dnes může zdát cena stáže (500 Kč) nebo “menzovní” stravování všech účastníků, i první táborák s buřty byl zapálen. Statistika účasti se nevedla, ale pamětníci a společná fotografie vypovídají o dobré osmdesátce účastníků. Přesto, z mnoha objektivních důvodů jako byly lepší možnosti dopravy, stravování, ubytování i nabídky vedlejších prožitků, na příští rok přesídlila Letní škola ČAA do jihočeské metropole. Nikdo v té době ještě nevěděl, že “nastálo”, a natož každoročně.

1. LŠ – šihan Masatomi Ikeda (7. dan Aikikai), České Budějovice 30. 7.–5. 8. 1995

Štafetu i tíhu organizace celé akce přebíral další klub VSK Slávia České Budějovice, v té době rozštěpený odchodem hrstky členů do nového místního klubu, který se již tehdy vydával na později vlastní cestu do jiné organizace. Výsledkem nekonečných jednání a mapování vnitřní struktury organizace během uplynulého roku bylo jakési uzavření “první etapy” existence ČAA právě na LŠ v Českých Budějovicích.

Šihan Ikeda přijel poprvé na celý týden a svůj didaktický systém tak mohl prezentovat v plné šíři. Přes 200 účastníků stáže mohlo poprvé oceňovat možnosti cvičit šest dní dvakrát denně pod jeho vedením a tento dar pak po celý rok v klubech ČAA rozvíjet. Šihanův asistent D. Vetter uzavřel posledními zkouškami na stupně kjú “mimo termín” (celkem 66x) prubířskou etapu systému zkoušek. Prakticky celá členská základna ČAA se v průběhu roku a půl se zkušebním řádem již seznámila, na příště začal platit Technický předpis s pravomocemi českých zkušebních komisařů a technické komise ČAA, které měly letním školám ulehčit. Technický ředitel ČAA podruhé v Čechách zkoušel na první dan (5x).

Hned napoprvé zafungovaly organizační struktura, volba sportovní haly, možnosti pro ubytování (“soukromý” kemp, studentské koleje, Sportmotel pro zahraniční hosty) i využití volného času, jen o málo se zvýšila základní cena stáže (800 Kč). Zahořel druhý táborák, konal se i první ohnivý spektákl principála budoucích divadel a nikdo v té době ještě nevěděl, že se tak zakládá na další “divadelní” tradici letních škol. Sensei Ikeda zpíval poprvé samurajskou píseň, o volném odpoledni z malého sportovního letadla shlédl celé jižní Čechy a večer naslouchal varhanám v Českém Rožmberku. Skoro mimoděk před svým odjezdem přislíbil příští LŠ na stejný termín a hned na příští rok. Nikdo v té době stále ještě nevěděl, že to bude znamenat i každoročně.

2. LŠ – šihan Masatomi Ikeda, České Budějovice 28. 7.– 3. 8. l996

Zkušenosti z předchozího roku, tehdy možná ještě nedoceněné, se obratem zúročily. První skupinky zahraničních a přes 300 českých účastníků přijelo do známého prostředí a náležitě oceňovalo skoro již dokonalou organizaci celé akce i metody výuky Technického ředitele ČAA. Ocenění se odrazilo i v základním poplatku za týdenní stáž (1000 Kč).

Daniel Vetter, již jako 4. dan Aikikai a asistent Technického ředitele ČAA, poprvé otevíral školu v neděli odpoledne a připravoval účastníky na jednu ze specialit šihanova didaktického systému (joko ukemi). Šihan Ikeda, který přilétá do Čech hned po dvou letních školách domovské švýcarské ACSA v Saignelegier, si tak alespoň jeden den mohl odpočinout. Jakoby plynule pak v dalších dnech navázal na loňský rok a během týdne dokonale rozvíjel svůj systém aikidó. Při výuce občas použil i ne japonského pokynu “spousta místa” a cvičení spousty aikidistů organizoval poprvé do skupin. Z loňska stále ještě neuchopenou katu s džó o 37 principech mnozí konečně uchopili a navíc si za domácí úkol na příští rok odváželi další katy s džó ve čtyřech kombinacích základních technik vody a země (hiki/mae otoši). Mnozí odjížděli s pocitem, že se senseiem za týden cvičení pokročili více než předtím za celý rok. Nakonec v sobotu šihan odzkoušel další první (5x) a druhé dany (2x).

Sensei Ikeda tentokrát obdivoval krásy Českého Krumlova, ve čtvrtek od třetího táboráku odběhl a po celou hodinu pozorně sledoval pokračování “divadelní” tradice při netradičním vystoupení Tradičního (ne)japonského divadla Né, ve kterém si zahrál mimo členů Aikidó Kenkyukai Praha i jeho švýcarský asistent. Hra o lásce, přátelství a žárlivosti s krvavým harakiri nakonec ho natolik zaujala, že na druhý den sám začal novou tradici a přímo na tatami profesionálně imitoval výkony amatérských divadelníků-aikidistů. V té době již každý věděl, že napřesrok do Budějovic přijede zas a dále každoročně.

3. LŠ – šihan Masatomi Ikeda, České Budějovice 27. 7.–2. 8. 1997

Již do třetice se všechny dobré zkušenosti v Budějovicích zúročovaly. V blízkosti univerzitního kempu vyrostl Kaufland a mezi stany aikidistů pod širým nebem poprvé i pravá Toníkova čajovna. “Druhá etapa” organizace ČAA se na letní škole uzavřela přestoupením několika klubů do Slovenské asociace aikidó a tedy opět jen pod křídla stejného Technického ředitele. Množství zahraničních účastníků také narostlo, ale celkový počet přes 300 zůstal zachován, nezměnila se ani základní cena stáže (1000 Kč).

Asistent Vetter opět v neděli odpoledne stáž zahajoval. Šihan Ikeda pak dále rozvíjel svůj systém aikidó, rozdělil dopolední hodiny spravedlivě pro každého účastníka, zjednodušoval techniky nejen pro chápaní pokročilých účastníků a do svého slovníku zahrnul další český pokyn “změna”. Počasí v této době každoročně jižním Čechům přeje, a tak se cvičily katy s džó i venku. Ve čtvrtek a pátek byla tentokrát odzkoušena jen třicítka kandidátů převážně na vyšší kjú, systém Regionálních stáží českých učitelů ČAA začal vydávat své plody. V sobotu po poledni složili zkoušky první kandidáti na třetí (2x) a další na první dan (7x). Sensei Ikeda okusil i bahno lázní v Třeboni a při čtvrteční tanečně-hudební kreaci skupiny Če-Daikó si zahrál společně s členy AKP na japonský bubínek i český triangl. O příštím roku se již skoro nemluvilo.

4. LŠ – šihan Masatomi Ikeda, České Budějovice 26. 7.–1. 8. l998

Díky dosavadním zkušenostem již vlastně pátá škola proběhla ke spokojenosti všech organizátorů i zúčastněných, kterých se sjelo opět přes 300. Cena stáže se tentokrát mírně zvýšila (1200 Kč), Toníkova čajovna získala stanový přístřešek a první výstava fotografií z cest harmonie začala novou tradici. Stabilizovaná situace ČAA se projevovala ve skutečně prázdninové atmosféře setkávání na tatami i mimo něj.

Asistent TŘ ČAA již tradičně stáž zahájil a v průběhu týdne společně s dalšími dvěma asistenty ze Švýcarska pomáhal v rozvíjení dalších detailů a etapy aikidó šihana Ikedy. Kata s džó se pilovala při cvičení ve dvojicích a otvírala další vrátka světa aikidó. Nejmladší účastníci si občas pohazovali i s japonským senseiem a při ukázkách udivovali svými znalostmi technik. Na stupně kjú se zkoušelo v týdnu a v sobotu proběhly opět úspěšné zkoušky “jen” na první dan (6x). Sensei Ikeda přežil další divadelní představení AKP s názvem TěBůhGaku, inspirovanou Bugaku, nejtradičnějším z tradičních japonských divadel, provedenou tentokrát přímo u čtvrtého táboráku. Kreaci ale nepřežil vrostlý jihočeský smrk, který byl během české verze starého mýtu rozřezán motorovou pilou. Druhý den sensei předváděl rozdíly rytmu japonsko-českého pojetí aikidó i na tatami. Samozřejmostí byla příští zimní škola i termín na léto.

5. LŠ – šihan Masatomi Ikeda, České Budějovice 2. 7.–31. 7. 1999

Svou návštěvou poctilo známou sportovní halu, motel, koleje i kamp s čajovnou opět přes 350 účastníků z celé republiky i dalších zemí opět a s potěšením prožívalo týden v metropoli jižních Čech. Ani cena stáže se tentokrát nezměnila (1200 Kč). Asistenti asistovali jako obvykle při výuce, šihan jako obvykle předváděl techniky obvyklé i neobvyklé. Cvičenci se již velmi rychle rozdělovali do skupin podle pokročilosti nebo všichni společně studovali principy a techniky aikidó, pokročilejší se učili i od začátečníků a začátečníci od pokročilých. Džó kata kombinující základní principy univerza se procvičovala venku i při útoku čtyřech útočníků a prezentována byla mimo mnohé další první a nejdůležitější (ikkjó) technika aikidó v práci s bokkenem. Zkoušek na stupně kjú bylo tak akorát, uspěli i kandidáti na první (6x) a druhý (2x) dan. Sensei Ikeda opět navštívil známá místa v okolí, na tradičním plácku u fotbalového hřiště zhlédl další mýtický příběh z japonského dávnověku. V maskách i bez masek, v kostýmech i ve sporém oblečení zápasníků sumó, za doprovodu živých tradičně nejaponských hudebníku (včetně šihanova asistenta), v představení Aikikodžiki předvedli amatérští divadelníci z AKP zrod japonských ostrovů i technik aikidó. Na druhý den sensei, který sám původně džudó i sumó studoval, příslušné pozice předváděl na tatami a na příští rok jen tradiční termín potvrdil.

6. LŠ – šihan Ikeda, 23.–29. 7. 2000

Nadpisy, uvozující šest historických LŠ ČAA, už asi nejde více zkrátit, a další text jen může potvrdit tradičně známá místa cvičení, ubytování ve stanech i na kolejích, čajovnu, fotografickou výstavu, tradiční přízeň počasí i vřelou atmosféru setkání. Základní cena stáže také, a již třetím rokem, zůstala zachována (1200 Kč). Tradičně kvalitní byla výuka a cvičení s džó i bokkenem, nové byly principy aikidó v práci na zemi. Šihan “testoval” poprvé na, které trvaly přes tři hodiny, čerstvě inovovaný zkušební řád. Kandidáti na první (6x), druhý (5x) a třetí dan (1x) se pěkně zapotili. Netradičně se konala divadelní představení. Štafetu vlastních kreací převzala skupina aikidistů z místních klubů ČAA a mystifikací v divadelním klipu u šestého táboráku nešetřila ani persóny dostatečné známé naší aikidistické veřejnosti. Principál divadelních improvizací z předchozích let tentokrát pozval profesionální kolegy loutkaře. V setmělém sportovním sále dva herci za doprovodu dvou hudebníků oživovali dvacet šest pidi loutek a “šejkspírovskou” tragedii Hamlet přibližovali krvavým kořenům samurajské tradice. Na tatami druhý den krev netekla. Jen tradičně klidnou cestu pana Ikedy po krásách Českého Krumlova se pokusilo narušit několik odpovědných reprezentantů vedení ČAA. Neprůjezdná “zámecká šlajsna” sice bez nehody propustila jejich raft, ale nezodpovědnému návrhu svezení sensei Ikeda naštěstí odolal. Snad nejen proto, ale díky tradičně kvalitní organizaci a prostředí letních škol příští rok do Českých Budějovic opět přijede.

Šihan Masatomi Ikeda (7. dan Aikikai)
Technický ředitel ČAA & několika evropských organizací aikidó

Samozřejmě žádná Letní škola aikidó ČAA by se neuskutečnila bez osoby nejdůležitější a natolik charismatické, že každoročně přiláká spoustu zájemců o aikidó. Téměř každý, od nováčků po generaci nejstarší, ze tří stovek účastníků mívá pocit, že mu Pan učitel stojí neustále přímo za zády a zrakem bedlivým sleduje, jak právě cvičí. Ti nejmladší se šihanem často i na tatami praští. Skoro každý může mít pak i po roce pocit, že právě jeho si sensei zapamatoval.

Kontinuita několika dní, jakoby plynulé navázání na minulou školu a vlastně několik let, kvalita a výsledný efekt celotýdenní výuky umožňují šihanovi v celistvosti prezentovat didaktický systém, techniky, principy i smysl praxe “cesty harmonie”. Ve specifickém prázdninovém prostředí a bez denních životních strastí mají žáci možnost dokonalejšího soustředění i prožitku. Z každodenní praxe pod senseiovým vedením si každý odnáší pocit hlubší souvislosti a živé struktury principů a stavby technik i celého systému aikidó.

Každodenní procvičování jen domněle známých technik, které aikidista procvičoval pod vedením vlastního a jistě i kvalitního učitele ve vlastním klubu, přináší výsledný pocit většího pokroku za týden cvičení než předtím za celý rok. Mnozí z nejpokročilejších mohou mít při sledování demonstrací cvičení kolegů rozdělených podle kjú občas i pocit, že není příliš velký rozdíl mezi kjú a danem. I takto “fungují” základní techniky senseie Ikedy po týdnu intenzivního cvičení.

Pozorný zájemce během letní školy objevuje i po mnoha letech praxe nejzákladnějších dechových cvičení (kokjúho), rozcvičky (aikitaiso), pádů (mae-uširo-joko ukemi), pohybů těla (taisabaki), základních forem a principů (ikkjó-šiogiri-torifune undó), natož technik, které jako tori i uke dávno měl by znát, vždy další a nový detail dokonale zapojený do didaktického systému, který šihan stále vyvíjí a obohacuje. Často a nejvíce bývají detaily a novými souvislostmi překvapení ti “nejpokročilejší”. Tím spíše, když sensei z jednoho stejného pohybu všechny základní techniky prezentuje nebo jen jednu techniku v “nekonečném” množství variant. A když předvádí detaily práce se zbraněmi a souvislosti s technikami aikidó, nejméně další rok a často několik let aikidista provádí “stejné” pohyby s džó či bokkenem, než pochopí. Jak dar dobrého učitele zhodnotí pak záleží na poctivém tréninku a studiu každého během dalších let praxe.

Asistent technického ředitele ČAA – Daniel Vetter
(4. dan Aikikai), Aikido Schule Winterthur

Žádná Letní škola aikidó ČAA se neuskutečnila bez účasti šihanova asistenta, jeho dlouholetého sekretáře i žáka. Každoročně v neděli otevírá letní týdenní stáž, ale také po několik let čtyřikrát do roka v různých českých městech při svých víkendových Národních stážích a zkouškách na vyšší stupně kjú v rámci ČAA otevírá oči jejím členům i českým učitelům tak, že jsou dokonale připraveni vstřebávat, chápat i rozvíjet systém aikidó senseie Ikedy a do hloubky vnímat jeho didaktické vedení během letních škol.

Na tatami v Českých Budějovicích si to většinou “odskáče” a odpadá v roli šihanova ukeho, neboť dosud jen málokdo z mladé české generace je schopen unést proudění výbušné energie (ki misubi) či síly (kokjúrjoku) šihana při ukázkách technik. Často ještě ve vzduchu během letu (nage) nebo znehybněn na zemi (osae) překládá do angličtiny senseiovu italštinu prokládanou japonskými, německými, anglickými, francouzskými a občas i českými slůvky. Jak náročné je pozorně a naplno cvičit a přitom smysluplně překládat, vnímá (naštěstí) a oceňuje (naneštěstí) jen málokdo z přihlížejících. Překladatel z angličtiny do češtiny, pisatel těchto řádků, sám ví, o čem nyní píše. Jen hluboká znalost aikidó i učitelova projevu umožňuje kongeniální překlad občas ne dořečených vět, termínů i filosofujících reflexí. Výjimečné a krátkodobé angažmá jiných, byť profesionálních překladatelů z italštiny do češtiny či slovenštiny, vyžaduje zpětný překlad do angličtiny pro zahraniční účastníky a přináší krom potíží i humorné vsuvky při překladech ze stejného do stejného jazyka. Naštěstí sama disciplína, její výraz i jazyk jsou mezinárodní, a dívá-li se zájemce pozorně (mitorigeiko), i beze slov techniky i poselství aikidó pochopí.

Denní režim cvičení a uspořádání tréninků

Lekce každodenně začínají v devět hodin. Od 9:00–11:00 cvičí mukjú a šesté kjú společně s júdanša. Od 11:00–12:00 cvičí páté a vyšší kjú společně s júdanša. Mezi 10:00–11:00 se tak na tatami setkávají všichni. Nositelé danových stupňů se vůbec nezastaví. Obléknout hakama přeci neznamená dosáhnout “mistrovství”, ale převzít povinnost být příkladem a pomocníkem ostatním. Odpolední trénink od 16:30–18:30 je pro všechny společný. Hodně znavení nebo ti, co právě necvičí, většinou zaplní tribuny a z výšky pozorují dění na tatami.

Při takovém množství cvičenců je i tak velký prostor sportovní haly občas malý. Sensei podle okolností rozděluje aikidisty a ti se, dnes již zkušeně sami, při pokynech “změna” či “spousta místa” rychle organizují do dvojic nebo skupin. Ve dvojích se cvičí techniky úsporné na prostor či typ pádu. V každé skupině vždy přítomní nejpokročilejší kontrolují bezpečnost při technikách vyžadujících větší prostor či velký pád. Podle technických stupňů usedají postupně všichni jako vyzyvatelé (motodači) v linii uprostřed haly, postupně podle technických stupňů “nabíhají” ostatní. Skupiny se mění, doplňují, přelévají a aikidó se mísí podle různého stavu pokročilosti, každý si při tom zacvičí s každým. Občas zaujme některá skupina na chvilku pozici v seize a učí se při mitorigeiko od právě cvičících, často také přímo uvítá příležitost k odpočinku. Šihanova permanentní starost o “podchycení” všech aikidistů bez rozdílu pokročilosti či role v technikách (tori-uke), jeho didaktické metody i vnímaní prostorových možností, dávají všem kategoriím cvičenců jedinečnou příležitost učit se a zacvičit si naplno bez jakékoli újmy. Čas, dynamický rytmus akcí i odpočinku při výkladu, prostor nabídnutý aikidó jsou během celého týdne využity všestranně a beze zbytku.

Volný čas

Letní červencový termín, japonští kami nebo svatý Petr, aikidó již historicky přejí. Organizační centrum LŠ ČAA ve Sportmotelu a podmínky “soukromého” kempu v univerzitním areálu, které jsou ideálně umístěné od sportovní haly jen pět minut chůze kolem Kauflandu, ale jistě i celá jihočeská metropole nabízejí nepřeberné možnosti k relaxaci a aktivnímu využití volného času. Během každodenní čtyřhodinové přestávky mezi cvičením se lze občerstvit třeba jen spánkem nebo aktivním pohybem či procvičovat mitorigeiko na nedalekém koupališti. Nedaleké restaurační zařízení, pizzerie či malebné budějovické hospůdky, jihočeská pohostinnost, mezinárodní i místní kuchyně s typickými nápoji mohou vyhovět chuti a založení všech, a zvláště v hodinách pozdních také praskají ve švech. Tondova Dobrá čajovna uprostřed stanového městečka pod přístřeškem u stolu s petrolejovou lampou nabízí místo k rozjímání a rozpravám s přáteli i pohled na hvězdné nebe. Při po ránu občas těžké cestě na cvičení nabízí krátké spočinutí k probuzení, až na tatami pak zavoní silný čaj “zázvorák”.

Krize fyzická i psychická obvykle přicházejí s úbytkem sil po třech dnech intenzivního cvičení, a tak středeční volné odpoledne vždy nabídne i možnost cesty třeba do Krumlova, Rožmberku, Třeboně či jiných perel jižních Čech. S blížícím se koncem týdne i výhledem na náročné zkoušky fyzické je třeba ducha a společenství stmelit, smysl pro hru i humor povzbudit. Ve čtvrtek o společenském večeru se proto pravidelně konají kulturní vložky, pálí se dřevo, buřty pečou a pivo čepuje.

Místo tréninku a ubytování

Ačkoli není japonské bojové umění v pravém toho slova smyslu sportem a jeho hranice překračuje, Letní školy aikidó ČAA probíhají ve Všesportovní hale u zimního stadionu Na dlouhé louce podél výpadovky k českým hranicím. Prostor 1400 m2 je třeba jen zaplnit tatami, umístit informační materiály na nástěnku, označit příslušně šatny podle klubů i pohlaví, v předsálí otevřít soukromý bufet a na pult rozložit propagační plakáty stáží i časopis Aikidó, kdyby zájemce o přestávce po občerstvení a dalších informacích zatoužil.

Nedaleký sportovní areál Jihočeské univerzity nabízí prostory pro postavení vlastních stanů i hygienické zázemí ve fotbalových šatnách za 40 Kč na den. Přilehlý Sportmotel poskytuje recepci pro přihlášení a ubytování všech zájemců, pokoje pro zahraniční hosty, snídaně i bufet otevřený do noci. Někteří zvolí delší cestu na vysokoškolské koleje s dvoulůžkovými pokoji a sprchou na patře za 150 Kč. Další hotely či penziony ve městě se pak zájemcům samy nabízejí.

Organizátoři a pomocníci LŠ ČAA

Samozřejmě žádná Letní škola aikidó ČAA by se nemohla uskutečnit bez struktury a organizačního zázemí, které vrcholné akci v každoročním programu Národních stáží svých zahraničních učitelů poskytuje Česká asociace aikidó. V předstihu s Technickým ředitelem i jeho asistentem dojednává podmínky a zajišťuje propagaci akce v republice i zahraničí prezident ČAA a sekretář Technické komise ČAA. Celkové hospodářské zázemí garantuje a ve spolupráci s místními organizátory uzavírá finanční otázky a podmínky LŠ pokladník ČAA. Vrcholný orgán celostátní organizace, Rada ČAA, pověřuje organizací celé akce odpovědné zástupce místního klubu ČAA VSK Slávia České Budějovice.

Sportovní halu v Českých Budějovicích navštíví každoročně přes tři stovky účastníků i díky celoročním a dnes již mnohaletým výsledkům činnosti celé organizace, kterou reprezentuje členská a klubová základna ČAA, jejíž kvalita i kvantita jsou výsledkem práce všech jejich členů a především odpovědných zástupců a učitelů klubů. V roce 2001 ji představuje celkem asi 800 členů organizovaných ve 34 klubech ČAA.

Tatami o rozloze 1200 m2 ze sedmi klubů z okolí (Dačice, Soběslav, Písek) i pražského AKP, každoročně musí skupina místních spolupracovníků a členů uvedených klubů nakládat, svážet, skládat a naopak. Skupinu kolem dvacítky stálých pomocníků tvoří především spolupracovnícičlenové klubu VSK Slávia České Budějovice. Tří až čtyřčlenná denně se obměňující parta zajišťuje denní provoz (vstupenky, provoz v hale atp.), skupina dvanácti lidí zajišťuje přípravu i celotýdenní provoz celé akce (ubytování, služby, bufet atp.).

Jihočeská univerzita, z jejíchž fakult pedagogické a zemědělské se především rekrutují místní organizátoři, zaměstnanci, spolupracovníci, studenti a členové místního klubu, poskytuje celé akci zázemí ve sportovním areálu (stanový kamp, parkovací prostory atp.), výbavě pracovišť hlavních organizátorů (počítače, telefony atp.) i Sportmotel Slávia, Na Sádkách 2, kde se nachází ubytovací recepce, organizační centrum a ubytovací prostory pro učitelé a především zahraniční hosty.

K pochopení náročnosti přípravy a průběhu Letních škol ČAA by zde ještě mohly být uvedeny pětačtyřiceti bodový materiál “Poznámky k metodice přípravy LŠ”, který vytvořil jeden z hlavních koordinátorů akce PaeDr. Ludvík Michalov, nebo úkoly, které ke spokojenosti všech ubytovávaných plní další z hlavních organizátorů PaeDr. Vladislav Kukačka či sekretářka celé LŠ Šárka Strobová. Všichni jmenovaní jsou zaměstnanci Katedry tělesné výchovy JU PF a ZF a osobami, které nesou největší tíhu organizace celé akce. Také by zde mohly být zveřejněny materiály, které každoročně zpracovává pokladník ČAA ing. Daniel Chvála. To vše by však bylo nepatřičné zveřejnění know-how a čtenáře z řad aikidistů by asi nezajímalo.

A tak jen zbývá nakonec prosté DĚKUJEME VŠEM, zúčastněným, jmenovaným i nejmenovaným, a příště zas!

Napsal Miroslav Kodym,
t.č. prezident ČAA a divadelní principál letních škol