Aikidó je zrcadlem člověka

Rozhovor s R. Schmockerem

U příležitosti letošní již tradiční Velikonoční stáže pana Rogera Schmockera na dódžu AKP požádali jsme našeho zahraničního hosta o rozhovor. Nejprve několik základních údajů: Pan Schmocker má 47 let, 5. Dan Aikikai Honbu Dódžó a žije ve Švýcarsku, kde vede dódžó Budokan Novazem v Amriswilu.

Jak jste se dostal k aikidó?

Byla to náhoda. Ze začátku jsem cvičil džúdó, mezi tím také džiu-džicu. K aikidó jsem se dostal, když mi bylo 21 let. Ovšem nebylo takové, jaké dnes cvičíte, ale joseikan aikidó. Učil jsem se u mistra J. M. Iniapni. Tuto školu jsem cvičil čtyři a půl roku.

Čím se vyznačovalo joseikan aikidó?

Obsahovalo spíše staré techniky, které se cvičily ještě před válkou a které takto cvičil i pan M. Uešiba. Joseikan existuje dodnes pod názvem Joseikan Budó. Změnilo však svůj obsah, pořádají se v něm soutěže, ze kterých vycházejí vítězové a poražení. Joseikan aikidó, kde se cvičí staré techniky, existuje dodnes také v Japonsku. Založil jej sensei Močizuki, jeden ze žáků M. Uešiby. Jeho syn Hiro Močizuki žije v Paříži a byl prvním učitelem, který nás přijížděl do Švýcarska učit. Pořádal pro nás stáže a také uděloval stupně. Protože však zkouškový řád neustále měnil, a bylo těžké se v technických požadavcích orientovat, přestal jsem toto aikidó cvičit.

Jaký význam pro cvičence aikidó zkouškový systém má?

Zkoušky umožňují cvičenci aikidó vidět bod, na kterém stojí. Sdělují mu, jak dobrá je jeho technika. Jsou mu zrcadlem. Při každých zkouškách se také projeví lidská stránka zkoušeného: strach a nervozita. Zkoušený se tak dozví, jak se s nimi dokáže vyrovnat. Zkoušky jsou schody, po kterých lze stoupat vzhůru.

Jak dlouho cvičíte aikidó? U jakých učitelů jste se učil?

Aikidó cvičím 26 let. Mimo senseie Ikedy nyní mne učili například sensei Tada, sensei Tamura, ten mi udělil 1. Dan, a sensei Čiba.

Jaká je Vaše profese? Je jí aikidó?

Jsem disponent. O profesionální kariéře v aikidó bych přemýšlel, kdyby mě aikidó bylo schopno uživit. Nevěřím však, že by se ve Švýcarsku o aikidó zajímal potřebný počet lidí. Aikidó je velmi důležité hoby v mém životě, patří k mému životu, ale profesionálně se mu věnovat nemohu.

Je dnes obtížnější věnovat se profesionálně aikidó než dříve?

Pro mne je to dnes těžší, protože mám rodinu a další závazky, které jsem dříve neměl.

Přistupujete odlišně ke cvičení se začátečníkem a s pokročilým?

Neexistuje nic, co by bylo jen pro začátečníky nebo jen pro pokročilé. Proto cvičím se začátečníky i s pokročilými vždy stejně. Začátečníci pracují jako začátečníci, protože to jsou začátečníci. Obdobně je tomu u pokročilých. Ale techniku mohu cvičit jak se začátečníky, tak s pokročilými.

Je Vaše výuková metoda založena na určitém pevném systému?

To záleží na cvičících. Na běžném tréninku nemám dopředu připraveno, jak budu vyučovat. Rozhodnu se až poté, co si prohlédnu úroveň cvičících, jejich postoj. Mohu začít jemným pohybem nebo také rovnou složitější technikou. Stáže však jsou něco jiného. Pro ně si připravuji plán vývoje určitého pohybu. Vždy se snažím program stáží učinit zajímavý pro začátečníky i  pro pokročilé. Program začínám tvořit asi týden před stáží. Vyberu různé prvky , zkouším je spojit dohromady a najít jejich společný bod.

Rozlišujete mezi “jemným” a mezi “tvrdým” tréninkem?

Ano. Aikidó je zrcadlem sama sebe, zrcadlem momentálního stavu člověka. Podle toho je pak i aikidó jemné nebo tvrdší.

Tento týden cestujete po českých dódžích. Každý večer jste účastníkem sezení, na kterých slyšíte diskuse na téma karate - aikidó, nindžucu - aikidó, džúdó - aikidó... Je to typické jen pro mladou organizaci, jakou naše organizace aikidó je?

Myslím si že to není typické pro mladou organizaci. Ve Švýcarsku, když přijdou noví mladí lidé, kladou stejné otázky.

Lidé někdy vedle aikidó cvičí i jiné bojové umění nebo sport. Často pak všechno míchají dohromady. Považujete to za prospěšné?

Nemohu jednoznačně říci, zda je to dobré nebo ne. Záleží na tom, kdo takto cvičí. Nedoporučoval bych však různá umění míchat dohromady. Pokud někdo ví, co cvičí a proč to cvičí, tak proč ne? Jedná se však o různé techniky a nemá význam je konfrontovat. Pokud neuvažujeme způsobem, zda je lepší karate nebo aikidó, pak můžeme v karate nalézt prvky, které v aikidó nejsou, a naopak, a takto se obohatit. Například v karate lze dobře cvičit útok, v džúdu lze dobře cvičit práci boků.

Kdo si chce pro své aikidó zlepšit útok a práci boků, může tak tedy stejně dobře učinit cvičením karate a džúda. Ovšem nesmí se stát, aby cvičenci tato rozdílná bojová umění konfrontovali. Takové cvičení by žádnému z cvičenců neprospělo, protože se navzájem blokují a neučí se. Aikidista má cvičit aikidó a ne karate. Správný aikidista jde karatistovi z cesty. V opačném případě se z tréninku stane boj.

Letos jsou to již třetí Velikonoce, které trávíte cvičením aikidó u nás. Jak se za tu dobu změnila atmosféra a přístup lidí ke cvičení aikidó a k organizaci?

Za čtyři roky, které do Čech jezdím, se zdejší aikidó rozvinulo. Hodně z těch, které jsem před čtyřmi lety poznal, cvičí dodnes. Letos jsem opět viděl mnoho nových tváří. Vždy mne udivuje, s jakou ctižádostí se zde aikidó cvičí. To se mi líbí. Doufám, že tato ctižádostivost zde zůstane a temperament cvičenců přitáhne další.

K vaší mladé organizaci mohu říci jen jediné: budete pouze tehdy růst, když se vám podaří se sjednotit. Nemyslím tím, že všichni v organizaci budou stejní, ale že vůdčí cesta organizace bude jednotná a povede jednoznačným směrem. Vedoucí představitelé organizace a vedoucí dódž musí táhnout za jeden provaz. Jinak cesta vaší organizace bude kolísat. Ve Švýcarsku tomu bylo také tak. Ale od doby, kdy nastalo uklidnění a odešli ti, co nechtěli spolupracovat, začala naše organizace opět růst. Vedoucí představitelé organizace mají podporu od jednotlivých klubů, bez čehož nemůže organizace žít.

Naše organizace od začátku spolupracuje se senseiem Ikedou, takže rychle přejímá již ověřenou strukturu. V Čechách však funguje více organizací aikidó...

Mohu znovu pouze konstatovat, že pokud není organizace vnitřně silná, mohou z toho těžit právě jiné organizace. A to je potom také lekce aikida.

Zatím jsme hovořili pouze o vlastním aikidó. Vy se však věnujete též práci s lidmi odvykajícími závislosti na drogách, ve které aikidó přesahuje svůj běžně chápaný rámec. Pro Vás je aikidó určitým životním stylem a jako učitel tuto zkušenost předáváte dál. A to přesahuje tatami.

Samozřejmě, že po 26 letech se aikidó stalo součástí mého života. Také to pro mne nebylo vždy jednoduché. Člověk musí hledat harmonii nejen na tatami, ale také v rodině a v práci. Pro mladistvé, kteří mají problémy s rodinou a s drogami, je aikidó určitou možností, jak znovu navázat kontakt s okolím i se sebou. Aikidó jim pohybem, gymnastikou a dechovými cvičeními umožňuje znovu vybudovat své tělo, které jim droga vzala. Pokud mají dostatek vůle pracovat, mohou zpět získat, co ztratili. Samozřejmě není snadné s nimi pracovat, protože jim velmi často tato potřebná vůle chybí. Často nemají motivaci dál žít, a tudíž ani na sobě pracovat. Ale když ze sta dva nebo tři tuto cestu najdou, je to hezké a povzbudivé.

Máte nějakou metodu, jak motivovat v aikidó i ostatní cvičence?

Zda a jak aikidisty motivuji, musí posoudit oni sami. Pohyb a dynamika může někoho motivovat, jiného, kdo se takových pohybů bojí, může odradit. Neexistují žádné fígle nebo zázračné metody, nejlepší motivací je radost ze cvičení.

Říkal jste nám, že jádro technik spatřujete v práci se zbraněmi. Jak udržujete při cvičení tuto myšlenku? Co je pro aikidó důležité?

Veškerá práce s mečem je pro aikidó důležitá. Nerozhoduje, zda se jedná o práci s bokkenem nebo s džo. Dynamika aikidó je velmi spojená s džo, které přináší velké měkké kruhové pohyby, meč zase dodává rovnou, přímou cestu. Velkou část aikidó lze převést zpět na džo a na bokken. Čím déle cvičím, tím lépe vidím spojitost mezi džo, bokkenem a aikidó.

Je nutné, aby si aikidista korigoval práci se zbraněmi například cvičením iaidó?

Není nutné, aby ten, kdo chce dělat aikidó, musel cvičit iaidó. Iaidó je oddělené umění. Pohyby s mečem v iaidó nejsou ty samé jako pohyby v aikidó. Jsou si sice podobné, existují vedle sebe, ale nejsou stejné. Pro toho, kdo dlouho dělá iaidó, bude začátek v aikidó stejně těžký, jako pro toho, kdo dlouho cvičí aikidó a začíná s iaidó. Zbraně v aikidó považuji za pomůcky sloužící k pochopení technik.

Může myšlenka zbraní a nebezpečí s nimi spojeného přispět k udržení atmosféry budó?

Trénink beze zbraní neubírá aikidó na významu. Může se ztratit průběh techniky, průběh pohybu. Aikidó lze však provádět zcela beze zbraní. Cvičení se zbraněmi není nezbytné, ale je zajímavé a umožňuje snáze pochopit techniky.

Připravili Daniel Chvála a Patrik Beshir