Cvičení se zbraněmi
v dódžó Aikido Kenkyukai Praha (I.)

Poznámka na úvod

Jak již vyplývá z názvu cyklu textů, které jsem se odhodlal postupně publikovat v časopise Aikidó, netroufám si z mnoha důvodů napsat obecný článek k cvičení se zbraněmi v aikidó. Takové téma by vyžadovalo zpracování hlubší a mnohem exaktnější, dlouholetou praxi a znalosti, které nemám. V oblasti aikidó jsem se ani dosud (vyjma poslední části pětidílné publikace M. Saitóa) s takovým textem nesetkal.

Praktické poznámky ke cvičení s bokkenem a s džó tak, jak je pravidelně provozujeme v dódžó AKP a případně i v dalších klubech ČAA, lze považovat, a sám je považuji, za marginální. Původně pouze osobní glosy, přehled možností, aby paměť službu nevypověděla, a časem dokonce výukový plán se rozrůstaly i díky možnosti, která mi byla poskytnuta dlouhotrvajícími zdravotními potížemi v poslední době. Nakonec se i pokoušejí o jakýsi systém. Srozumitelný pravděpodobně především mně samému, ale možná i těm, kdo již zažili popisovaná cvičení v praxi. Přesto jsem se rozhodl marginálie otisknout, neboť se domnívám, že právě těm trochu zkušenějším mohou v základní orientaci pomoci a u dalších alespoň vzbudit zájem o cvičení.

Pravděpodobně všichni, podle naturelu někdo více a jiný méně, jsme si prošli “začátečnickou” epizodou. Při stážích jsme se pokoušeli své letmé zkušenosti i prchavé okamžiky poznání zaznamenat, zapisovali si poznámky k technikám, didaktickému systému, kreslili obrázky a poznamenávali názvy. Pokud jsme je vzápětí po stáži nevyhodili, rychle se pro nás samé staly nepřekonatelnými rébusy. Tentokrát jsem při psaní krom své paměti i pomoc vyhledal. Poprvé po mnoha letech jsem strávil hodiny prohlížením několika videokazet z mého archivu, který k dnešku obnáší dobrou padesátku, ale dosud jsem z ní neviděl ani desetinu. Na mém stole se nakupilo i několik knih a fotoseriálů. Těm, kteří se výsledkem mého “onemocnění” budou chtít prokousat, jistě budou chybět. Sestříhat mnohahodinové amatérské videozáznamy, skutečně odborně zpracovat technické téma s jasnou terminologií, text doplnit fotografiemi či obrázky, které by vše učinily všeobecně pochopitelným, jsou úkoly pro jiný čas i jiného mistra.

Nakonec jsem tak jak tak zastánce názoru a pevně přesvědčen, že většině bojových umění a zvláště aikidó, se nelze učit pouhým sledováním videa a studiem textů s popisem či obrázky technik. S jejich pomocí si lze pouze připomenout, co sami již “známe” a třeba jen v detailech jsme pozapomněli. Myslím si, že žádnou z disciplín budó nelze nastudovat bez hluboké osobní fyzické zkušenosti, kterou získáváme pod vedením zkušenějších učitelů. Již léta “znám” pět základních kumitači aikikenu z knihy mistra M. Saitó, mám je na fotografiích i s doprovodnými texty, ale teprve až při dvou nedávných stážích asistenta TŘ ČAA se mé tělo, ruce i hlava začaly “chytat”.

S léty cvičení aikidó, převážně bez nebo jen částečně se zbraněmi, však stále více cítím důležitost cvičení s bokkenem a s džó pro celkový rozvoj aikidó, jeho technik, systému, principů i smyslu. Rád bych se přiblížil prvotním principům, které konstituovali jednotlivá moderní budó. Ty, která pracující přímo se zbraněmi, nebo ty beze zbraní, ale v nichž jsou myšlenky boje se zbraní vždy přítomny. Bohužel mi nezbývá čas na systematické, soustavné a pravidelné cvičení pod vedením zkušených učitelů iaidó, kendó, džódó, iai- či kendžucu. Disciplín, které by jistě rozšířili a obohatili mé cvičení s džó a bokkenem v aikidó. Ostatně jen problémy aiki-džó a aiki-kenu skýtají nekonečné možnosti pro studium. Jak pochopit techniky kenu a džó, pozice těla či práci rukou, pohyb, vzdálenost, čas… zachovat a spojit vše s technikou a praxí aikidó beze zbraní?

V pražských dódžó AKP se v jedné samostatné hodině týdně i v každodenních desetiminutovkách pravidelně zvláště poslední roky věnujeme střídavě džó i bokkenu. Původně jsem si pouze sám pro sebe chtěl utřídit různá cvičení, které jsme v průběhu let cvičili s různými učiteli. I v aikidó je bohužel běžná fluktuace, začátečníci přicházejí, pokročilí odcházejí, mnozí o práci se zbraněmi menší jeví zájem. Někdy jsem možná poslední pamětník, občas jsem si cvičení zapamatoval jen z ojedinělých setkání. V tom smyslu, pominu-li prehistorické doby předrevoluční, mezi mé učitele patřili a patří samozřejmě představitelé didaktického systému aikidó ČAA šihan Masatomi Ikeda a Daniel Vetter (aiki-džó, aiki-ken), ale jistě i senseiové Pascal Krieger (džódó, kendžucu), Bernard Caloz (džó a bokken v aikidó, základy iaidó pro aikidisty) a Gildo Mezzo (iaidžucu).

Sebekritiku na závěr považuji za vhodnou. Bez dostatečného vedení nemohu a nechci tvrdit, že jsem kdy cvičil skutečné džódó, iaidó, iai- či kendžucu. Téměř každý z mých učitelů (zřejmě i mnozí další učitelé), celá řada škol a stylů mají rozdílný přístup v detailech technik zbraní. Mnoho z mých poznámek a prezentace cvičení jsem si jistě přizpůsobil svému chápání, nečinil jsem tak však prvotně a vědomě. Ani můj poznámkový aparát nemůže být dostatečný a nečiní si nárok na přesnost. Mé popisy a výrazy jsou často jen pomocné a mnemotechnické. Kritiku a připomínky skutečných odborníků i zkušených kolegů proto vždy jen uvítám. Již nyní děkuji svým kolegům z AKP, zvláště Renému a Lachimovi, za odborné poznámky k mému textu.

(Pokračování příště)

Napsal Miroslav Kodym

Kodym M.: Slovníček pojmů při cvičení se zbraněmi (Aikidó 2000/2) pouze Word
Kodym M.: SUBURI a samostatná cvičení s bokkenem (Aikidó 2000/3) pouze Word
Kodym M.: SUBURI II - základní cvičení s bokkenem ve dvojici (Aikidó 2000/5) pouze Word
Kodym M.: AIKIKEN (Aikidó 2000/6) pouze Word
Kodym M.: BOKKEN v Aikidó I. (Aikidó 2001/1) pouze Word
Kodym M.: HAIAWAZA (Aikidó 2001/2) pouze Word
Kodym M.: KENDŽUCU I (Aikidó 2001/4) pouze Word
Kodym M.: KENDŽUCU II (Aikidó 2001/5) pouze Word
Kodym M.: Iai-Ken-Aiki-Džucu aneb „Pohádka o vzniku aikidó“ (Aikidó 2001/6) pouze Word
Kodym M.: IAIDÓ - základy pro aikidisty (Aikidó 2002/1) pouze Word
Kodym M.:Šihan Mirihiro Saitó 1928-2002 (Aikidó 2002/1)
Krieger P.:Pojmy I (Aikidó 2001/6)
Krieger P.:Pojmy II (Aikidó 2002/1)