Kodym M.: Kaligrafie – text z katalogu k výstavě P. Kriegera (Aikidó 98/5)

Kaligrafie
– písmo, obraz nebo poselství

V Číně i Japonsku je kaligrafie pokládána za přední uměleckou disciplínu. U nás se s kali­grafickým projevem Dálného východu setkáváme jen sporadicky při samostatných výsta­vách (jako např. Soudobá japonská kaligrafie a malba, Valdštejnská jízdárna, leden 1987), kaligrafické nápisy vídáme jako součást tušových maleb a grafických listů. Jen málo Evro­panů se věnuje tvorbě kaligrafie Východu a dosahuje výjimečných výsledků. Jako diváci si klademe otázky: Je kaligrafický projev jen krasopis, umění písma, více či méně pouhý otisk jazykového projevu, jehož interpretace spadá do oblasti jazyka a literatury? Nebo je výtvar­ným abstraktním dílem v nejvlastnějším smyslu toho slova? Rezignujeme, vzhledem k naší filologické nevybavenosti, na „čtivost  tajemných znaků a necháme se unášet vizuální for­mou organizované energie, rytmem čar a skvrn?

Kaligrafie je sdělení univerzální svým obsahem a estetické svou povahou. Význam a smysl znakového písma, poselství kaligrafie, bychom neměli sledovat jen periferně, krás­nou formu na úkor obsahové složky. Ideogramy Dálného východu vždy zůstanou blízko výtvarnému epicentru jako kondenzované podoby věcí a situací. I když kaligrafie neztrácí svou elementární obrazovost, která se neváže přímo ke zvukům či slovům a která poukazuje přímo k významu, není pouhým obrazem. Čteme ji, a to mnoha způsoby.

Pro diváka Východu je většinou zřejmý a kodifikovaný význam kaligrafovaných znaků. Divák Západu význam a smysl znaků často nezná a vnímá tak kaligrafii více jako malířský projev. Komunikační funkce jejího poselství se však vždy pohybuje mezi rovinou obsahu a rovinou formy. Hodnocení, ať již jako artefaktu, nebo psaného textu, by mělo spočívat v naší pozornosti jak k tomu, jak je artefakt udělán, tak i k tomu, jaký je smysl napsaného. Známe-li význam a smysl textu, povyšuje úroveň jeho poselství, formu i způsob, jakým je obsah sdělován.

Bereme-li v úvahu hledisko filosofické, psychologické, estetické, ale i genetické, je akt psaní činností, kterou přesahujeme sami sebe, kterou se projevujeme mimo sebe a zanechá­váme znamení na vnější skutečnosti. Schopnost komunikovat slovem, zvukem či gestem je nám dána od přírody. Tento způsob komunikace je však biologicky vlastní i dalším živým tvorům. Než je člověk schopen vytvářet čáry organizované do znaků, než je schopen psát, musí dlouho překonávat své možnosti a svým způsobem i svou přirozenost. Schopnosti psát, formulovat slova ve znaky zachycující jejich obsah, se musíme učit. Polidšťující moment tohoto aktu, proces výchovy a sebevzdělávání, lidskou bytost přesahuje a dotváří. Umění krásného písma se pak stává poselstvím estetického i etického významu.

Skutečný tvůrce tohoto poselství při dlouhodobém nácviku rozvíjí a pěstuje své schop­nosti a zároveň i osobnostní kvality jako energii, harmonii, vitalitu, pokoru – tak, aby je znaky, které vytváří, obrážely a oslovily diváka. Z oblasti grafologie je známo, jak písemný projev často obráží kvality i nemoci svého autora. Východní pojetí umění obsahuje i pev­nou koncepci charakteru a osobnosti. Ideálem této koncepce je umělec – osobnost nespor­ných lidských kvalit. Umělecká tvorba je pak, vice versa, procesem, který formuje kvalitu osobnosti. Artefakt, v našem případě kaligrafie, zkušenosti z tohoto procesu zprostředko­vává a umožňuje kvality ostatním vnímat.

Nejen východní demiurg, ale sama magie tvorby kaligrafie vyžadují a vyjadřují potřebu zdůraznit osobní zaujetí a přesvědčení, s jakým jsou znaky vytvářeny. Máme-li schopnost proces tvorby přímo sledovat, jsme-li přítomni zrození stopy štětce a běhu malířské čáry, vnímáme-li zaujetí kaligrafa vyjadřujícího svým poselstvím univerzum obrazu, sebe sama i světa, ocitáme se pochopení fenoménu kaligrafie blíže. Kaligraf ve snaze o postižení iden­tity části i celku, v úsilí o dosažení dynamiky vnitřního pohybu ve struktuře textu a jeho znaků dosahuje finálního estetického stavu dynamické rovnováhy v pohybu a pohybu v rovnováze. Divák sleduje komplexní pohyb celého jeho těla, tahy štětce tvořené celou paží, vycházející z tělesného centra (hara) a rozvíjené boky (koši), harmonii celku dosaho­vanou dechem (kokjú) a sám přitom v údivu často dech zadržuje.

Nepatříte-li mezi ty čtenáře, kteří prolistují knihu a po přečtení doslovu ji raději a defi­nitivně odloží. Zaujme-li vás výsledek snahy o zachycení jedné výstavy a stránky s otisky tajemných znaků a poselstvím kaligrafie znovu otevřete, vězte… Zkušenost ze setkání s člověkem, který ač Evropan, pokorně a bohatě naplňuje představu východního umělce, stoupence Dó, mistrem budó i šodó, meče i štětce, je neopakovatelná. Snaha může být jen nesmělým pokusem o zachycení toho, co bylo tehdy a tam. Ostatně i kaligrafie sama v míře vrchovaté prezentuje princip tady a teď.

Sedmero přikázání současné japonské kaligrafie

(Upraveno z katalogu výstavy zmíněné v úvodu, podle autora pojednání „Kaligrafie  – tvar a způsob života  – Širjú Morita, 1968 a paní Vlasty Čihákové-Noshiro.)

1) Tematický prvek písma je nositelem určitého významu ve formě slova, slovního spo­jení nebo verše. Prožitek tohoto významu je základním principem aktu kaligrafie. Prvním úkolem kaligrafa je zmocnit se tohoto významu, s volností a svobodou jej plně prožít. V uvědomění si sebe sama uvnitř významu se k němu v kaligrafii vrátit a nechat ho ožít.

2) Samotný akt psaní uvádí kaligrafa v konkrétní, vitální a tvůrčí pohyb, kterým nevy­jadřuje pouhý pojem. Význam slov se často posouvá a kaligraf dospívá k významovému sebevyjádření.

3) Písemný tvar je kaligrafem nově odhalován a dotvářen. Rychlým souvislým pohybem a v životnosti tohoto gesta buduje stavbu linií a bodů, pohybuje se současně s tvarem a jeho odhalování probíhá souběžně s dynamickým prožitkem pojmu.

4) Ohraničení tvaru jistou velikostí, vymezení plošného prostoru, v němž tvar vzniká a volba materiálové kvality stimulují pohyb. Plocha papíru je prostorem, který bude vy­já­d­řen a tvarově ovládnut, je nedělitelnou součástí pohybového prožitku kaligrafa.

5) Tušová barva a kvalitní štětec slouží kaligrafovi k vyjádření různě stupňované intenzi­ty prožitku. Výrazové prostředky jsou vnitřní součástí pohybového aktu s vlastní objek­tivitou.

6) Pohyb ruky kaligrafa je řízen silou jeho prožitku, jež je nadřazen i jeho hlavě i srdci i jeho tělu i zápěstí. Přítomný okamžik a bezprostřední akt velí kaligrafovi splynout s vý­znamem, nemůže být rozptylován ani funkcí těla, ani rozumu, ani emocemi.

7) Celistvost pohybu v umění kaligrafie zahrnuje gestuální souvislost pohybu vedeného zápěstím a tělem, psychické soustředění na tah štětcem, velký nádech na jeden velký tvůrčí akt, v němž je kaligrafovo maximální psychické a fyzické vypětí sil nutným předpokladem. V maximální časové zkratce jedním velkým pohybem souhrnně říká vše o prožitku určitého významu.

Kaligrafie je tedy nejen písmem, ale i obrazem-písmem a poselstvím, o zkušenostech a pro­žitku. Je výrazem života a cestou, přístupem k životu.

Miroslav Kodym

Poznámka redakce:  Uvedený článek a kaligrafie Dó s popisem jsou převzaty z knihy P. Krieger: Kaligrafie, Miyabi 18. 4.–28. 5. 1998 u příležitosti 4. Slavnosti budó, kterou vydal ing. Daniel Chvála v Praze r. 1998. Kniha v rozsahu 70 stran obsahuje 32 kaligrafií v celostránkových repro­dukcích formátu A4 na křídovém papíře s doprovodnými texty. Knihu je možné zakoupit v restauraci Miyabi, Navrátilova 10, Praha 1, tel.: 02 / 96 23 31 02-4, nebo u Aikido Kenkyukai Praha, Na Bal­káně 812, Praha 3, tel.: 02 / 43 22 84, případně u vybraných knihkupců.