Kodym M.: Nekrolog – sensei Giorgio Veneri (Aikidó 2004/3)
NEKROLOG – SENSEI GIORGIO VENERI
Sensei Giorgio Veneri
6. dan Aikikai
(1937–2005)
s velkým překvapením a hlubokým zármutkem jsme četli zprávu o úmrtí našeho drahého učitele a přítele Giorgia Veneriho… Giorgio pomáhal uvést a rozšiřovat aikidó v celém Československu, zůstal nám věrný, i když jsme zůstali „jen“ Českou republikou, byl při tom a významně pomáhal při vzniku naší ČAA. Často opakoval, že Praha je jeho láska, a vždy si naplno vychutnával dny, které v Praze trávil. Mirek připomněl tyto doby a Giorgiovu úlohu v několika článcích, napsaných pro české časopisy o bojových uměních. Obávali jsme se o jeho zdraví, protože nám nepotvrzoval termín stáže a v poslední době se odmlčel úplně. Až se vzpamatujeme ze šoku, který v nás jeho smrt vyvolala, chce Mirek napsat článek-nekrolog, kde ještě jednou připomene Giorgia jako velkou osobnost aikidó. Pošleme vám ho pak v italském překladu. Lidské tělo je smrtelné, ale osobnost, charakter, vášeň a srdce Giorgia zůstanou s námi, dokud budeme žít my, kdo jsme měli štěstí se s ním setkat a poznat ho blíž
Přijměte, prosím, hlubokou účast od Mirka a všech aikidistů ČAA.
děkujeme za vzpomínku na mého otce. Prázdnota, které po něm zůstala, je nesmírná a neopsatelná. Láska k životu, ke společnosti a k aikidó, které ho činily mimořádně citlivým v jeho projevech, teď ukazují, že je nenahraditelný. Láska k Československu (které pro něj zůstávalo pořád jednotné) a k Praze byla opravdu velká a často jsme o vás a o různých pražských dobrodružstvích mluvili (jak jsem upadl v garáži, když jsem byl poprvé v Praze, jak se nám pokazilo Volvo, a pak dobrodružné vyhledávání, kde ho dáme opravit). Jedna z jeho fotek, kterou mám nejraději, zobrazuje otce vedle Karlova mostu, když jsme byli hosty u Mirka… Doufám, že se ještě uslyšíme, Giulio.
…ve věku nedožitých sedmdesátin zemřel
„otec československého, mnich evropského a reprezentant světového aikidó“
sensei Giorgio Veneri
(25. 2. 1937 – 31. 3. 2005)
Tento středoškolský učitel matematiky, noblesní a moudrý pán s modrou krví a levicovým smýšlením, byl významným představitelem evropské „cesty harmonie“ a významným politikem celosvětového systému Aikikai, ať již jako dlouholetý předseda Mezinárodní federace aikidó (IAF), nebo viceprezident Evropské federace aikidó (EAF), ale především byl pro všechny, kteří se s ním kdy na tatami setkali, skvělým učitelem aikidó, které propagoval, šířil, vyučoval do poslední chvíle a po celém světě, mimo jiné ještě koncem roku 2004 jako šihan pro Jihoafrickou republiku…
A samozřejmě Československo, kde ve stověžaté Praze, kterou považoval po Mantově za svou druhou matku, proběhla taková první veřejná (napůl utajená) ukázka aikidó v březnu 1986, první víkendový seminář pod jeho vedením v TJ Spoje Na Balkáně již koncem října 1986, první zkoušky na stupně kjú v prosinci 1988 a postupně pak skoro dvacítka stáží až do poslední, kterou vedl jako poprvé v březnu a na stejném místě skoro o dvacet let později. Nikdy se již bohužel neuskuteční akce, kterou Česká asociace aikidó chystala ke svému desátému výročí jako společný seminář šihanů aikidó G. Veneriho a J. Fudžimota, japonského senseie z Itálie, aby si připomněla své kořeny a vzdala jednomu ze svých učitelů úctu a dík…
Jako žáku svého učitele, pisateli nečekaného nekrologu a těchto nedostatečných řádků, mě bude dlouho trvat, než ztrátu cenného člověka a drahého přítele vstřebám a napíšu něco méně koženého. Snad proto teď nakonec přidám malý citát z rozhovoru s mistrem aikidó k funkčnosti či reálnosti techniky našeho bojového umění a víru i osobní přání…
„Někdo se nadchne hrou na trumpetu a má sen jednoho dne v opeře zahrát Haydnův koncert pro trubku. Mnoho let cvičí prstoklad, spousty not přehrává, o výraz se pokouší, než den ten se mu přiblíží. Jiný brzo a excelentně hrát Hóóřííí zvládne. Co myslíte, že při požáru v opeře bude i virtuóz hrát? A tak je to i v aikidó se sebeobranou, reálností technik a pouliční funkčností.“
Ať kůry andělské na trumpety Haydnův koncert našemu učiteli hrají !!!